Doufám, že je už lépe a jinak zajímavě popsaná událost, co všechno se dá vložit do veršů ... všechno.

Také se mi moc líbí.

Zajímavé, že bys z poezie přešla do prózy? Proč ne i ta Ti sedí. :-)

Pěkná a i vtipné rozšíření od človíčka. :-)

Moc hezká.

Krásná ... nechám se asi inspirovat ...

Hm, je to těžký ... všichni jsme nějakým způsobem rodiči poznamenáni, někdo víc, někdo méně, však bolest z toho můžeme cítit stejně ...

Povedená.

Také se mi líbí.

Začátek se mi moc líbí, pak jsem se nějak ztratila ... zkusím se znovu naladit. :-)

Dandy: děkujeme :-)

No hej... traumy z minulosti si so sebou nesieme všetci... a často až navždy.

Pěkné i ta píseň.

rosnička: Děkuji.

Pěkné

Libí ,klamem se mnohokrat,zřejmě pro poznání.

Au ...

rosnička: Tak to vidíš ty a vůbec nepochybuju, že to musí být těžký. Ale ta jeho zábava a pozemské radosti, jak ty říkáš, nemusí být vůbec od radosti. Možná uvnitř pláče a tohle je kompenzace. Jako když se jdeš po rozchodu strašně opít a ve společnosti se tváříš že ti nic není. Ve výsledku i sám před sebou. Zkusil bych si s ním o tom promluvit a uvidíš jestli se něco dozvíš. Jestli tě bude brát vážně atd. Možná se ve skutečnosti cítí daleko hůř než ty a neumí si pomoct.

Homér: ano máte pravdu každý rodič je jednou rodičem poprvé a také se najdou chvíli kdy neví co s životem.Muj otec není alkoholik tak moc aby se léčil spíš vyměnil zábavu a radosti pozemské za chvíle mého dětství.

Alespoň máš poučení do života, čemu se radši vyhnout. Je to sice drsný, ale zde vidíš, jak dopadají lidé po legální a naprosto všudypřítomné droze. Třebas tě má táta stále rád, ale k tomu má nezvladatelnou touhu se ožrat. Už nezbývá než vyměnit byt za ulici a práci za somrování. Kolikrát už zkusil dobrovolně přestat v léčebně s vidinou doživotní abstinence? Držím ti palce, dost rodičů selže zase v jiné oblasti, takže z toho nevěš hlavu. Žij svůj život a na ty, kteří ti ho otravují se zhluboka vyser.