Řekni mi růže stolistá,
proč vzala jsi mne na místa.
Už je to více jak čtyřicet let,
co já do zápisníku psal těch pár vět.
Růže je krása, která však bolí.
V očích pár krystalků soli.
Odpověz květe, co svádíš vůní,
že nikdy to hřeje, jindy zas studí.
Květe tak krásný,
že kdysi tě skryli,
před těmi, co nezvaní hosté,
pár let tu byli.
Ten, kdo usílím krásu tvou stvořil
několik let se nemarně soužil.
Teď kveteš v zahradách,
odstíny měníš.
Koho zaujmeš,
snad ani nevíš.
Vůně zláká přijít blíže,
pozor na trny, jsou trochu níže
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.