Děti bohů a lidí, mající lidské tělo, ale schopnosti nevídaných rozměrů...

Všem ženám přeji, aby každá měla svého Viktora.

Jak poznáme, že už jen přežíváme?

nenávist po 100 letech kdy při pátrání v matrikách se podařilo dohledat jméno toho kdo měl být otcem mého praděda....

Vážení čtenáři. Jedná se o fiktivní příběh, kdy ale dosažení takového orgasmu je možné. Je trochu delší, ale věřím že pobaví. Přeji hezké čtení a případně vžití do role.

Podobnosť s vašou vlastnou skúsenosťou nie je čiste náhodná.

V brutálním válečném prostředí, kde nebe zůstává prázdné a naděje vyhasla, dva vojáci – cynický a ztracený ve víře – vedou dialog o smyslu života, smrti a lidské vůli. Když válka přináší každodenní masakry, otázky o existenci Boha a podstatě utrpení nabývají groteskních rozměrů. Šachová partie mezi nimi se mění ve filozofickou hru o přežití a smrt, kde se realita a absurdita neustále střetávají. Je to příběh o ztracené víře, prázdnotě a determinismu, kde i poslední tah může být jen dalším krokem do nicoty.

Takový můj fetiš, no :-)

Dokončení ze včerejška

Rozděleno na dvě části, druhá bude zítra.