Parodie na knihu Sebastiána Wortyse „Wesmírný omyl aneb Někde to začít musí“, v níž jsem ani jednou nepoužil/a slovo se základem „vesmír“. Příběh mladého snílka-muže, který se vydává do daleké budoucnosti, aby naplnil smysl svého života zjištěním, jaký to má všechno smysl a jak život vzniknul. (Nepodařilo se mi zparodovat úplně všechno, protože původní kniha je mimořádně obsáhlá. Zjistíte ale, kdo jsou vododělové, jak bude chutnat cementový nápoj, jak vypadá komunistický hypermarket, co chytrý spotřebič neumí, jaké budou vady neokapitalismu, co vznikne spojením komunismu s nomádismem nebo co bude dělat Santa Claus za sto tisíc let! Co byste čekali od parodie na humorné sci-fi? No, vlastně se asi ještě pobavíte...)

Pokračování humorného odlehčení současné situace. Opravdu se to trochu podobá Kocourkovu.

Rozhodla jsem se sem zveřejnit můj tvůrčí počin z roku 2015. Jedná se o třináctidílný příběh fiktivního sériového vraha.

Občas potkám skutečně zajímavé lidi… a občas se musím ptát… jsou to skutečně lidé?

Pokračování humorného odlehčení současné situace. Tentokrát se cítím v roli moderního šaška. Posuďte sami...

Povídka z velmi blízké budoucnosti.

rok 2100 mnoho světelných let odtud směrem k hvězdě Proxima centauri.

Říká se, že v těžkých časech se lidé obracejí k humoru, protože jim pomáhá těžké časy překonat. Kéž k tomu tato krátká povídka pomůže i vám. Dávejte si však pozor na tenkou hranici mezi „odlehčením“ a „zlehčováním“. Touto povídkou vám chci „odlehčit“, ale nechci, aby byla intepretována jako zlehčování současné situace. Ta je vážná a zlehčování je nežádoucí, ba přímo nebezpečné.

Optimismus je dnes nutností...

Kurva proč já

Povídka o vánocích

Parodie na historii Free Software Foundation a svobodného software. O dobrém, ale chudém muži, který vážně přeceňoval svoji schopnost vymýšlet názvy a loga, ale díky němu dnes neplatíme za softwarové aktualizace. Psána také jako námět k zamyšlení nad svobodným software.