.Fejeton o tom, že láska není návod, ale chaos srdce. Vrzá, bolí, mizí… a přesto stojí za to.

Unavený páteční ráno, kdy je energie na nule, se během jediné chvíle promění v jiskřící příval života. Stačí úsměv, jeden kapesník… a zázrak v jídelně. Fejeton plný trapasů, humoru a lidské naděje, že i ten nejhorší den může skončit nabitý na 101%.

Dnes vás vezmu do světa zločinu a násilí, který jaksi bohužel stále existuje a vzkvétá. Tyto dva fejetony jsou k zamyšlení alespoň tedy pro mě. Co vlastně během naších životů řešíme? My, kteří máme to výsadní právo žít v míru a bez násilí. Řešíme blbosti, malichernosti, žabomyší války. Přátelé - buďme šťastní a vděční za to co máme. Budu moc rád za vaše názory na tuto temnou stranu lidského bytí.

Odevzdání a přijetí. Omlouvám se za některá syrová slova, která by vám mohla připadat nevhodná. Zkoušel jsem je nahradit jemnější formou, ale monology tim ztráceli svou autentičnost. Díky za pochopení. Také nečekám, že tento styl prózy každý spolkne, ale píšeme tady hlavně o životě a našich pocitech. Myslím, že právě jeho syrová a neuhlazená tvář by neměla nosit masky. Mějte krásný den

Když se zamiluješ do dívky, která má zlomené srdce. Cesta je dlouhá a trpělivost je tvá jediná možnost.

Dnes vás vezmu sebou do lesa. Snad se vám tam bude líbit jako mě.

Když Láska sedí na okraji postele a má vyplakané oči. S hlavou ve dlaních a přesto vás nikdy neopustí.

Všude kolem nás je spousta vjemů, které jsou krásné svou obyčejností.

Tato esej nechť je mementem pro všecky. Jak cítíte, že máte za nekym jiť, neco zrobiť, kurva běžte. Zůstanou vám potem jen oči pro pláč jak ně.

na řece

Jen tak. Jen protože občas není všechno sluníčkový... Smyslený příběh neexistujících postav.

Je to rok, co byl založen protiepidemický systém PES. Pojďme vzít toto téma po dlouhé době ven na procházku a připomenout si, jak to tu před rokem vypadalo. Slibuji, že Vás to neotráví:)

Partner tvrdí, že sny nemá. Nad mými kroutí hlavou a považuje mě za blázna. Měla bych se mu divit?

Tímto nechci urazit ani vyvrátit žádnou víru či vyznání. Každý má to své, co mu vyhovuje. Takového boha, který je v souladu s jeho přesvědčením a vnímáním. Berte to pouze jako vyprávění mojí vlastní cesty a mého pohledu na věc, který nemusí být ani správný ani špatný. Je prostě můj a já s ním souzním.