Bublifuk

Psavec: iluze: Daisy Moore: Díky, těší mě to.

Tohle je tak krásné, že už jsem se k ní asi po čtvrté vrátila :)

poetický okamžik krásného dětství

Duhové bubliny, paráda.

Brigita: Tady je to spíš myšleno z druhé strany - bublifuk je jen metafora pro vyjádření pocitu. Ale vlastně se mi líbí, že to jde číst i takhle, takže děkuju :-)

puero: Básnířka smutkem odděná si jednou dovolila jiný háv. Nemůže se pak asi divit, že za odměnu dostala mikroplasty a existenciální bublifuk determinismu vedoucího ke zkáze lidstva, že?

A přesto si občas nějaká bublina dovolí existovat, navzdory člověku a jeho ničivým vášním. Naštěstí tu máme poezii, kde může bublina zůstat nedotknutá a právě tak křehká, jako byla v momentě svého vzniku.

;)

Ona by se nerozbila. Je tvrdší než sklo. Mikroplasty které jsou dnes ve vodě, ve vzduchu i v mýdle ji činí nezničitelnou. To ten vášnivý dech, který ji naplnil, ten pracuje na její nezvratitelné zkáze navzdory inertnímu prostoru, kterým pluje. Vášně vdechnuté do bublifukového terče s mýdlovou blánou. A tak za vší zkázou nakonec vždy stojí člověk sám.

Básnička jak obrázek z reklamy. Pěkné a mýdlové.

To je krásně popsaný moment ... také jsem to dělávala ... :-)