Lom plný štěstí

Ať už se zkroutí lusky katalpy
jako chodidla při orgasmu
a v mlze za oknem konečně nemusíš hledat výlet
zapadat sněhem jak Klostermann pod Luzným
bělomechem ucpat skuliny
jen souložit a kouřit blín
jíst, číst, snít a pít

Vždyť k čemu je to všechno komíhání
když ve škole tě nenaučí žít
a doma jen ryk a prázdná lednice
v ulicích mátohy bez jiskry
auta, bordel, špatná hudba
zaseknutý žití píst

Bolí tě noha, ztratil jsi disk
došlo ti hulení a pták pořád stojí
na účtu přes šest set litrů
správný čas zmizet na Jávu

Ale co pak, s tvým nemocným zrakem
necháš tu po sobě kráter v srdci žačky
a stejnak budeš smutný i tam

Jako dětské hřiště obrostlé tisem
posprejovaná zeď chudobince
budeš v háji urnovém duše pást
tak se seber a zvedni koutky
i přes ten věčný žal, bol, splín
vždyť přetvářku, povrchnost, pokrytectví
vše už jsi vyřešil v dávných dílech
a před tebou miliony dalších samozvaných intelektuálů
tak pojď, myšlení už nemá cenu
pomazli se s terabity znovunalezených dat
a skoč po hlavě do lomu