Psavec: tak to jsem moc rada :)

Strach: Milý brachu beze strachu žij a hořký pohár pij s slastí až do dna. Na dně je víko, když ho zvedneš vcucne tě vztlak a znova budeš se tu smát. Jen ten volný pád ti kufr zvedne, tvář ti zbledne jako na matějský kde krásný ženský voní, sukně jak květy nektar roní. toť Ráj.

Jen velký člověk a ne človíček dokáže tohle ustát

Pletu si provaz
z vlastních myšlenek
stahuju ho zpátky
posledními silami

pletu si provaz
co myšlenky šál
pletu si zas a zas
kdo by se byl bál?

Cítím velké zklámání, krásně napsáno.

Smutné, krásně napsáno. Též píši o křídlech a ptácích, když ovšem toužím po nezměrné svobodě.

Pěkné a hravé.

KarelVrba: V tom případě je to mnou :) A je to v pořádku

Brigita: děkuji

Strach: Děkuji. Tady je to opravdu o mně, ze mě. Měl jsem 2 hodiny na to, když jsem byl v nemocnici a zabrousil jsem do své minulosti a přítomné bezradnosti.

Líbí ...

Moc pěkná.

Pobavila :-)

Povedení starouškové.

Psavec: děkuji

Já žádám autora, aby mi prozradil recept na veselé říkanky! :D

Psavec: Chceš-li pobavit Boha, svěř mu své životní plány...

Strach to vystihl přesně.

Hezká.

Strach: Díky za komentář.