Běhá mi mráz po zádech, když pomyslím vlastně jak jsme snadno zranitelní, téměř nicotní...

Výborná. A silná

iluze: nemůžu si vzpomenout v jaké knize to bylo, a vlastně ani na přesné znění, ale pointa byla stejná. A samozřejmě hned navázal o chlastu. To tak u něj bývá. Vím, že se mi tehdy líbilo závěrečné prohlášení ve smyslu: postupně tě zabije cokoliv, ale je krásné být zabit milencem. Nemůžu si přesně vzpomenout. Budu muset prolistovat všechny jeho knihy v knihovničce. Přesně kvůli takovým momentům jsem si Bukowského zamiloval.

Jakub,: Tak to vůbec nevím, podívám se!

Jakub,: Dobrý nápad, to mě nenapadlo... Děkuji :)

Přemýšlí, jestli by poslednímu verši více neslušelo, kdyby se rozdělil na dva. Ano, narušila by se struktura, ale tím by ona otázka vynikla, čtenář by byl donucen u ní zůstat déle a dát na ní větší důraz. Jinak se mi báseň líbí, takový hezký odkaz devatenáctého století.

Vítězství je ve vzdoru, odmítnutí podlehnout, v tom zůstat člověkem přes všechno. Má to manifestační nádech, to se mi líbí. Podobné deklarace v poezii mám rád.

Líbí se mi forma, rozložení a práce s verši, přičemž první je určitě nejlepší. Vázání duše je hezký a originální obrat.

Přihlížeti tam nějak nesedí. Přihlížet by více podpořilo tu civilní atmosféru. Takhle to působí jako zbytečná snaha o archaičnost a vznešenost. Jinak se mi miniatura líbí.

Není to špatné, ale poslední dva verše balancují na hraně klišé. Podobné prohlášení jsem už několikrát četl.

Není to náhodou citát Charlese Bukowski?

Brigita: Děkuji :)

Dandy: Čím víc se o to člověk snaží, tím hlouběji se propadá

Leslie: Moc děkuji :)) *

Brigita: Děkuji

Terri42: Děkuji.

puero: Jenže tady se netruchlí minulost, ale verze budoucnosti (a asi i přítomnosti), které (už) nejsou možné. Přišlo to nečekaně, právě během té snahy hledět dopředu...ono někdy bolí, když hledáš, hledíš dopředu a v tom ti prostě dojde, co tam nebude... na co není prostor. Protože máš omezený počet úderů - nejen časově, ale i kapacitně. (Nikdy jsem si nesnila o tom, že budu sama s dítětem, kdo by o tom snil, že.)

Ale jsem ráda, že sis v tom našel svoje, od toho to je...

Psavec: Brigita: Díky za čtení.

iluze: To mě těší...

LadyLoba: Psavec: oslov radek: ofroad: Děkuju!