Dandy: Další dík posílám.

Daisy Moore: Dík za komentář.

Na cíga držgrešle
sosala poslední dutinu
boty, gatě, šle
zalila pustinu

Tak si pusť film Vlákna.

Psavec je nejlepší :-)

Homér: Návrh, který dáváš pro ně není to pravé. Nikdy nebyl. Já jsem tragéd. Chci vidět jak se lidé potýkají s umírajícím světem, s mizející lidskostí... jak přežívají své vlastní chyby.

Kašli na scifi, napiš něco ze svýho života. Hunger Games, Solaris, Star Wars ani Červený trpaslík z toho stejnak nebudou. Napiš něco o tom, jak tě balí chlapi a ty je kopeš do koulí.

Proč je úvaha rozřádkovaná jako báseň? Abys tomu dodal sílu a dramatičnost? Já ti nevím Mirasi, spíš je to takové líbivé klišé, totálně zjednodušující pohled na vnitřní dynamiku dlouhodobých vztahů.

Daisy Moore: To není, naopak mnoho hráčských dovedností i oceňuji

Pro mnohé je šachovnicí život... není na tom nic špatného. Záleží, kdo je jaký hráč.

poetický okamžik krásného dětství

až smutně pravdivé

...anebo třezalku, ale to je asi slabý kalibr...

:-) Vy nezklamente ... poslední sloka mi připomíná hlášku z Pelíšků: "Šu.... je pro děcka, chlapi si vypijou." :-)

Psavec: Děkuji, hlubokoslkon

slnečnica: převeliké díky

Brigita: Moc děkuji a červenám se

No ze života,bezva napsané.

Parádní kousek.

Duhové bubliny, paráda.