Leslie: asi mas pravdu, ale z te chvile jsem vic poezie nevytriskal. Presto se mi ten dojem chtelo napsat. Puvodne jsem to utnul pred posledni strofou, ale to mi zase prislo, ze pointa zustava prilis plytka a prvoplanova

Leslie: to je mozna pravda :-) zapremyslim si nad tim. Dekuju

Škrtla bych poslední řádek, podle mě zbytečně vysvětluje, co už je řečený výše. Jinak má super atmosféru. Ale něco v závěru maličko chybí.

Milá.

Zaujal mě obrat “sůl země mokne”, jinak je tu na mě asi málo poezie. Vím, že zachycuješ momenty, ale většinou u tebe vnímám nějaký poetický přesah, který mi tady chybí.

človiček: Díky za vnímání i beze slov;)

Neu:

Srovnej si sloupečky
a ty jemné neance
co daly se do tance
umravni...
Rozprchly se ve
své nahotě a kdo
má teď z hvězd
tvoje puzzle
snést?.
Mým časem nemarni.
Já vnímám tě i
beze slov
tak nač písmen
lov..?

johan35: Hledej, hledej...hledám taky
přibývají věku mraky. Né vždy
jsem pochopil, že u cíle jsem už byl
a minul jsem se zas...

puero: vsak jasne, ze ja budu psat dal, protoze proste musim, ale v te basni je ten rym ve smyslu "kvuli temhle to urcite smysl nema"

Leslie:

puero: Neznala jsem, díky za rozšíření obzorů.

Nejlepší na tom je, že jsem tam napsala, co jsem potřebovala. V takových těch špičatých závorkách. Jejich kouzlo spočívá v tom, že když kliknu na "uložit", zmizí to. A přece je to tam napsaný. Kouzlo. Terapie.

To je jak 4 33 od Johna Cage.
Tolik prostoru k zamyšlení.

V podobném vnitrobloku v hospůdce v Brně jsme si jednou zašli s Nowišem na pivko po letech. A v zahrádce hráli hospodský kvíz a my jsme jim schválně odpovídali nahlas.

Myslím, že i kdyby sis řekl, že písať už nebudeš, přijde to nutkání úplně samo a nic s tým nenaděláš.

Je mi to líto, ale jsou zde pravidla, že se mohou publikovat pouze dvě díla týdně. Román na pokračování zde nemá šanci. Přidána kapitola 7 až 9.

Deníčkování.00:
Většinou když píši básně napadají mě jen taková témata. Moc děkuji za komentář

Tak moc smutnošťastné

Moje žena je 33 let moje kámoška, ale pokud by k sobě byla upřímná, tak měla žít se ženou. Trochu jsme od sebe poodstoupily a žijeme zvlášť a přesto spolu. Bydlí s dcerou. Vždy jsem doufal, že by to bylo rozřešení jinak těžko pochopitelného vyčpění vzájemnosti. Příběh mne baví. Díky

Kristína Melegová: I kdyby ses necítila jako básník, tak si buď vědoma že všichni jsme zpočátku nenápadným nerostem u kterého jsme si všimly že by šel brousit a to brusným papírem a totiž slovem. Později přecházíme k leštění pocitem a empatií. Nakonec se rozhlídneš a zjistíš že stojíš mezi drahokamy co mají přezdívky a taky na sobě pracují. Tak makej klenote ke své kráse a radosti všech.

puero: Být básník je životní postoj!!! tomu tleskám. Je to forma dýchání, cítění, ochutnávání a sebe nabízení do prostoru jenž se vzájemně odráží, zhušťuje i zjemňuje, víří, pláče, bobtná smíchem který je vzápětí deštěm útrap smyt do bahna kaluží aby mohl být znova hledán jako nugety zlatých lidských duší v proplachovací pánvi každodenních životů.