Dandy: Čím víc se o to člověk snaží, tím hlouběji se propadá
puero: Jenže tady se netruchlí minulost, ale verze budoucnosti (a asi i přítomnosti), které (už) nejsou možné. Přišlo to nečekaně, právě během té snahy hledět dopředu...ono někdy bolí, když hledáš, hledíš dopředu a v tom ti prostě dojde, co tam nebude... na co není prostor. Protože máš omezený počet úderů - nejen časově, ale i kapacitně. (Nikdy jsem si nesnila o tom, že budu sama s dítětem, kdo by o tom snil, že.)
Ale jsem ráda, že sis v tom našel svoje, od toho to je...
Ale jsem ráda, že sis v tom našel svoje, od toho to je...
POCÍTĚNO. Uffff... řečeno moc hezky.
Usínám vedle tebe
a cítím nervozitu
takovou tu tichou,
co není strach,
spíš vědomí,
že se něco láme
Jako když stojíš na kraji vody
a víš,
že už do ní stejně vejdeš
Usínám vedle tebe
a cítím nervozitu
takovou tu tichou,
co není strach,
spíš vědomí,
že se něco láme
Jako když stojíš na kraji vody
a víš,
že už do ní stejně vejdeš
Dokud to bolí, víme že žijeme,
Proč se, ale vlastně nad něčím trápíme...
Proč se, ale vlastně nad něčím trápíme...

