Když láska bolí

Když láska bolí

Proč milovat tolik bolí,
proč přesto všechno stejně mne láska skolí.
Proč, když osud prosím, ať mě vynechá
pak trápím se, že s šípem nikam nespěchá.

Nemít srdce mohlo by se zdát být jako štěstí,
sice nepoznáš lásku,
však vyhneš se bolesti.

Jenže…

co když vryl ses mi pod kůži tak nebezpečně,
že vteřiny mi běží věčně…
pod kůži a hlavně do hlavy,
toho pocitu mě nejspíš nikdo nikdy nezbaví.
A srdce? To tluče až běda
připraveno dělat lásky zvěda.

A než se naděješ už v tom znovu lítáš.
Zkusíš být připraven? Nebo to zase schytáš?
Třeba tentokrát se Amor trefil dvojmo stejně,
vždyť vypadá to celkem nadějně.

Proč však Amor vybral mne a Tebe,
ze života stalo se nám peklo i nebe.
Ty chceš za mnou a já zase za Tebou,
stojíme na rozcestí, kde cesty nikam nevedou.

Co když osud do vínku nám možnost dává,
vykročit novou vlastní cestou i to se přeci stává.
Jsi nakloněn výzvám, nebo jsi ten, kdo raději se vzdává?

Nejsem ten, kdo se jen tak lehce vzdává
a půjdu i cestou, která může být slzavá,
vždyť naděje je to, co nám smysl dává
a třeba na konci poslechnu si slova laskavá.