človiček: Moc děkuji za Tvá slova.

Také souhlasím.

Žít v představách se nedá věčně.

Dobře jsi to poskládal, barde.

Psavec: Diky za komentář,kdo ví,jenom ty růže krepový..

Teprve v čase, který člověk možná nemá
v černotě zjeví se mu krása němá.
Teprve v hodině poslední On ví
co jiní netuší. Pokud pak víru v ten
poklad má, cestu k světlu rozpozná. Ví
že již nemá co zhatit a poznání nelze
již ztratit a kdyby už nedostal se na hladinu
vděčný bude za tuto poslední změnu neboť
vesmírem lásky stává se za odměnu.
Vítám tě Ellie

Moc hezké.
Zkusim něco vyplodit z tvé inspirace.

Čas plyne a já tu čekám,
jen srdce dál tluče,
pro člověka.

Dozněly bitvy,
a zvuky děl,
hlasy co neměly,
na výběr.

Procházím věky,
tisíce let,
naděje přichází
naposled

Projdi si bahnem,
znič skoro svět,
pochopíš snad,
až ohlédneš zpět

Nechci tě trestat,
nechci tě bít,
jen z toho, co poznáš
víš kam dál jít.

Stěžuj si,
a můžes klít,
z lásky jen k tobě
vše bude se dít.

Určitě ji potom něžně uklidnil a utěšil.

Každou rozkoš je třeba vychutnat co nejdýl.

Bezva, našel sis pochmurnou parketu.

Bláznivej svět.

človiček: Dík za zastavení a komentář.

Na mou duši na mou věru
nebát se o tvé zdraví básníku drahý
v každém sexšopu dal bych ti slevu.
Vím, tableta všechno nezachrání.
Děkujeme, že tvůj humor studujeme.
Když národu zle bylo tvé šplouchy
nejedno srdce povzbudilo.

Snad nesbíral Lysohlávky to by byli brzo nad propastí zpátky. Na seznámení flašku hrály, možná jsou už oba nahý.

Kdybys málo masti měl
koně mám a kozu přidám
budeš mít i gel.

Duše se topila
loď jí nalodila.
Kapitána políbila
své srdce s ním
spojila. V přístavu
škuner stojí, že
vypluje se oba bojí.
Beze strachu kaši
udělej z hrachu a
neboj se již více
vždyť jsi plachetnice.

človiček: děkuji, hezký si to uchopil ... to s tou nohou si fakt trefil ...

Panika dveří skrze které se běží
do neznáma v davu, přesto
každá duše sama...
Táta či máma ta rovina v nich skomírá
a suť je nutí k obejmutí.
Schodiště co vedlo dolu
po zřícení vede nahoru
EXIT

Je vinen bezesporu motýl
jenž po květu tvém
prahl znovu
po nektaru.
Obžerství se tomu říká
ta vůně toť panika
lučního kvítí kde
každá květina dychtí
a doufá že motýla chytí.
Hajzlovi utrhni křídla
zas housenkou bude
oválnou, ještě nožičky
a už ti neuteče mršina.
Ani vonět nemusíš a ..
nekrmil bych ho
vometáka!!
Toť rada smrtihlava.

Zrnko písku v oku boĺí
v ledvinách se blbě hojí.
V hodinách přesýpacích
furt se vrací
rozpoznáno mezi všemi
je silou hnací.