Krásná slova

Ten to tou harmonikou dobře "zabil".

Hanulka: Hani děkuji.

Dandy : vykouzlená scéna letního dne !A je zakletá do krásných veršů. Tohle ty umíš. Díky !

LadyLoba: Díky za komentář.

nádherná ... uplně vidím tu zahradu a to pnutí, co vedlo k zapsání ... a stejně to nejde slovy zcela popsat

LadyLoba: Děkuju!

LadyLoba: Jeee, to jsem vůbec netušila, že jsi spolupoutnice! Bohužel jsem během mé poutě ještě španělsky neuměla, jednou bych se tam chtěla vrátit a konečně si s místními pořádně popovídat...

jop

Buen Camino ... to si pamatuji z poutě pak byly důležité slova aqua, albergue, gracias, peregrino, ayuntamiento ...

uff - foukám a pokud ti to neva, posílám virtuálně objímám

Souhlasím s puerem.

A tohle vypsání se mi líbí. Líbí se mi ta drsná myšlenka "kdo ví, čím bych byl, kdybych byl." Je skvělé dovolit si prostě být. Mně to jde nejlíp na cestách, kde jsem sama. Anebo když něco vyrábím rukama.

puero: Je to paradox. Život (takový, aby za něco stál) se sám nestane, ale zastavit se nedá. Nejde zmáčknout tlačítko "pauza", odpočinout si a zase se k životu vrátit, prostě se děje a běží dál... ale pokud se jím člověk nechce nechat jen pasivně vláčet, sám se nestane.

Mně zase utkvěla v hlavě jedna myšlenka přednášejícího antropologie... řekl takové to klišé, že žádný člověk není ostrov... ale zarezonovalo to ve mně nějak jinak, než dřív. Že nikdo nejsme sám, a dokonce ani poustevník žijící někde o samotě v izolaci nikdy nemůže být neovlivněn lidmi, společností, kulturou protože i tohle rozhodnutí je pouze a jen reakcí na společnost. Nejde se oddělit. A pokud si člověk myslí, že je nezávislý a na ostatní nereaguje, tím víc to dělá, i třeba tím, že je vůči tomu v opozici.

Naše učitelky češtiny, které nás trpělivě učily gramatice a krásám češtiny, by si zasloužily státní vyznamenání, protože nejlepší terapie jak se vypořádat se svými démony je prostě se z nich vypsat na papír.

Život se sám nestane. Je to tak. A možná i nedokonavém vidu je to vidět líp: život se sám neděje. U všeho jsou lidi. Nedávno jsem si na bujaré oslavě narozenin poslechl větu vyřčenou jen tak a žertem a já to i bral žertem, ale později jsem si uvědomil, že z celé oslavy si vybavuju jen tuhle větu a začal nad ní dumat a nořil se tím hlouběji a hlouběji do bažiny svých smutků a teď mě to pronásleduje všude... život. Být zavřený doma ve své bublině, nejspíš bych tu větu musel říct nahlas já sám a stejně by mi nebylo líp. Život se sám nestane.

Mno možná bude hezky dlouhé babí léto

Mám z ní takový ten pocit, jako když se těšíš na léto a místo něj přijde podzim.

Hani musel to být krásný prožitek.

Četla jsem vícekrát a nějak mě míjela... a najednou to tam bylo, pochopila jsem (alespoň ze své perspektivy). A našla se v ní. Vidím tam téma prožívání světa skrze básnickou perspektivu...romantické hledání života, i když člověk ví, že se může cestou utopit. Dodala bych, že bez bolesti se neděje ani život, nejen básnění, ale možná to tam vlastně mezi řádky je. Možná je mezi básněním a žitím rovnítko.

Bavilo mě v ní objevovat. Líbí se mi.

LadyLoba: puero: :-) No dobrá, časem přidám heslo. Kdo chce, ať si o něj napíše :-)