Strach: Presne tak a niektorí v tom povrchnom "živote" ešte stále nevidia nič zlé

Chtěl bych říct snad dost
za tvou ponurost však
je v tom zvláštní zrcadlení
šťastní lidé často neví proč
radost jim tak chutná.
Jako polévka před hlavním
chodem je štěstím stát
nad něčím hrobem živ
a zdráv. Tak klidně dál
pepři a sol přijmu života
bol z tvých dlaní.

Na krku nosím srdce ze zvonku
co někde v zahradě upadlo venku
z krku berana. Ono i Já bylo samo
a tak mé tělo mu bylo dáno a Ono
do hrudi mne bije v oblasti
kde mé skutečné srdce žije.
A když kapky deště bubnují
ti tři muzikanti si notují a já
sám se stávám kapkou, tónem.
Přírody zvonem.

Byl jsem pinčl v první řadě
pak na věži sloužil v hradě
jako střelec mířil neuváženě
coby koně mne na jatka jali
svobodu mi však dali neboť
zalíbil jsem se králi.
Dámou je mi bohužel jen má
můza-má paní jenž vojáky
slov má na obranu, na hraní.
Má hlava se před Ní sklání.

Tak ta je supr.

Psavec: Díky moc.

Pořád stejně pochmurně.

Značně pochmurná.

Další inspirace Erbenem.

Souhlasím se Strachem, povedla se.

Hezky se mi četla.

Dobrá.

Pěkné pravdivé.

Moderni vymozenosti, AI, chatboti, soc. site nas uvrhaji do stale vetsi izolace.

Dandy: snažím se

Ta tedy je.

Ty křižovatky to je průser. Některý cesty jsou zaminovaný a vypadají dobře. Jiný jsou zarostlý bodláčím či trním a vedou k Šípkový Růžence a pak máme stesky poustevníků a jeptišek a taky máme dálnice kde si všichni myslí že ví kam směřují a proč, ale často vlastně netuší vůbec nic. Vás spojuje tvorba, a aby bylo co tvořit musíte nudu bořit a to jakýmkoli způsobem. Klidně i rozchodem. Ale s tím nespěchejte.

Lotka: Děkuji to je dost účel, takže mne to velmi potěšilo.

Závist bledá...zatím.

Lotka: Puerovi jsem vypsal do vzkazu i pozitivnější postoje, nicméně ten výnos je metla soucitu. Citlivější přístup by mohl být zvýhodňován na trhu potravin a nešlo by jen o pokrok u zvířat. Přehodnotilo by to i vnímání válek. Budeme li se chovat k zvířatům dobře pak máme velkou šanci že se k sobě budeme chovat také lépe.