+

+

Pěkně jsi to rozebral.

Už jsem hodnotil jinde.

Tu poslední větu podepíšu.

Homér to trefil.

Alžběta Báthoryová neboli Čachtická paní, žijící v letech 1560 až 1614, proslula svojí krvelačností.

Tahle se mi moc líbí.

Dandy: Opětovný dík za návštěvu a komentář.

Terri42: Velký dík.

Kristína Melegová: Děkuji

Zaujalo ...ten kontrast, maximální péče a pak teror. Člověk se věnuje buď duchu nebo hmotě. Buď věcem nebo srdci. Jedno rameno pomyslné váhy vždy převáží druhou stranu. Osobně jsem se nevěnoval moc hmotě a výsledek byla nespokojenost. Teď jsi jazýčkem těch vah a je to na tobě jestli šekem jde zaplatit harmonie byť prostého stavu. Hodně štěstí

Dandy: Rozcupovali jsme co se dalo
spousta žen už to vzdalo.
Jejich víra v muže
byla stažená z kůže a
manikúru obstaraly palečnice
kouř vater udusil jim plíce.
Přitom dál rodí Ony
svoje vrahy a stahy stehen
svážou se s muži
vždy znovu dohromady.

Dark Alchemist: Analizuji věci pod pokličkou
lidská přirozenost je těkavou hříčkou
pluji v mysli proti proudu
nebojím se posledního soudu.
Nad lidskými pocity přemítám
snad polidšťuji Bohy sám??

Dark Alchemist: Dik za návštěvu a komentár.Spěchat není kam.

Homér: Děkuji za komentář.

Ze začátku by to chtělo trochu víc dělit odstavce. Když jsou příliš dlouhé, obtížně se to čte. Také mi text připadne trochu rozvláčný, má děj, ale ten je dost pomalý. Hlavně v první části příběhu se dost opakují slova a mimo přímé řeči to docela vadí. Ale pak to začne být zajímavější a jsou tam dva momenty, které mě příjemně pobavily („Jste svítící šílenci, kteří se mě bojí.“ a „Pořád bych se hádal.“).

Některé myšlenky jsou tam trochu divné, třeba: čtyři původní živly daly vzniknout pátému živlu, životu, a ten pak dával vzniknout... dalšímu životu? Nebo pak: andělé, kteří se zoufale bojí neznáma a bojí se, že přijdou o svůj svět, chystají rituál, který nikdy nikdo nezkusil a který rozbije jejich svět na čtyři živly, aby se toho neznáma zbavili?

Celkově bych opravdu doporučil/a to zkrátit tak na polovinu, hlavně úvodní část a rychleji vtáhnout čtenáře do děje. A v úvodu důkladněji dělit odstavce, aby byl text přehlednější. Sice jsem si z toho příběhu neodnesl/a žádné ponaučení, ale funguje a má několik momentů, na které budu vzpomínat, třeba na tu kupoli a na to, že o životě a smrti si každý rozhoduje sám.

Postůj a zamysli se jen chvíli,
nechť mysl tvá bystří a sílí,
nemusíš být nejrychlejší,
aby jsi byl první v cíli ...

Ženy, ženy .... dokážou nás pěkně prudit,
ale bez nich ... máme se tu jen tak nudit?
Nechtěl bych zažít na vlastní kůži,
že po světě běhali by jen muži....
Každý muž, ať je drsný či není,
potřebuje od ženy pohlazení ....

Pěknéa jak to bylo ví jen zdivo.