Odplout na Měsíc

Rosu stébel trávy, zář slunce osuší,
a spřízněné duše, nahlédnou do duší.
Hlučících vln příboj, ostatním zachytíš,
skryj pod kapkou deště, co jiní nevidí.

Když vykvétá růže, trny se objeví,
korunu z nich splétá, ten kdo si nevěří.
Rád by ses dotknul zářících hvězd,
po mléčné dráze nechal se svézt.

R: Tak se na měsíc,
odpálíš plout na Měsíc.
Odplout na Měsíc!

První z nás už byl tam, jedna z chvil století,
jiný se nevrátil, z horského objeti.
Hvězdný prach spadne, z každého z nás,
s ocasem komet, zamete čas.

R: Tak se na měsíc...

MR:
Inspirován duhou, člověk si postaví most,
rukama co tvoří, zkázu i budoucnost.
Věčná žízeň která, touží ať ji uhasí,
s pokorou a vírou, s nadějí ve snářich.
Cvok na střeše vlaku, co splašeně uhání,
je lidstvo a ptám se, kdy se to zastaví?

R: Tak se na měsíc...

Z:
Zkoušíš ustát,
klesák, stoupák.

Na dělové kouli,
z Prášil až na Měsíc...