Příběh kozí

Říkáme jí Popelka.
Ona rohy Vás vyleká,
ale drbání má ráda.
Však psa hravě ke zdi přibije
s razancí kamzíka, ne kamaráda.

Vlna na ní již vlála
a chuděrka malá drbáním
o vše dávala najevo, že
zimní kabátek by
sundala již ráda.

Nemusela více žádati.
Dávno jsem chtěl její
kašmír přidati do vaku,
kam střádám tu plsť
již déle na spacák.

A tak ráno nasekal jsem
kosou trávu a hodil ji
do ohrady by s koníkem spolu
v klidu snídaly, a já udělám
konečně kašmíru žně.

Koukala po mně významně
a i když se již vlnou trápila
na oko trojčila....
Za rohy jsem jí držel-
však jaká to svízel, když
ruce k sběru shází ..

Nezbývá než tělo nohama zafixovat,
však koza sebou hází!!
Drž! koza drž!!
Nad silnicí je strž a tam
Já takhle blbnu v mlází
kde jsou vidět sotva rohy
a moje sevřený nohy.

Dopředu, dozadu potvora tancuje
se mnou to do rytmu
na hřbetě lomcuje.
Panenko marjá, předobrá komteso
lidi šly po cestě na pouť a
po vsi se rozneslo co bylo spatřeno.

Tam pod farou v houští
koník spásá s kozou trávu
a Já ukryt kopřivami v předklonu
jednou zepředu a hned zezadu
tělem svým rumpluju a
kozu vztekle slovy- potvoro drž!!!
častuju.

To vše jednou nandám do spacáku
a až v něm budu spát
snad budu se tomu smát
a koza mne bude hřát.
Potvora!!