dotyk poblouznění někdy ukáže víc

Dandy: Děkuji

Tohle je opravdu procítěné...

Jakub,: Po vysvětlení to tam dokážu vidět. Je to téma, kterým se moc nezabývám, tak o tom mnoho nevím, ale zasvěceným to pravděpodobně dokáže sdělit, co má.

Pokud jde o zařazení, „poezie v próze“ by se sice nabízelo, ale připadne mi, že vlastně nedává moc smysl — co má čtenář od poezie v próze očekávat? Jakými estetickými kvalitami se takový druh díla vyznačuje?

Příkladem „poezie v próze“ může být třeba moje báseň Fatalista (doporučuji k návštěvě), ale ta uspěje jako plnohodnotná báseň, navzdory prozaické formě. (A vizuální dělení odstavců u ní dává vodítko, jak ji přednášet.) Tvoje dílo je podle mě spíš próza s mírnými náznaky poezie a já osobně bych ho (vzhledem k jeho malému rozsahu) zařadil/a jako miniaturu (ale to je jen můj názor).

Na to nenacházím slov, snad jen přinejmenším úlek, strach.
Musel jsem si to aspoň pětkrát přečíst. "Neřekl jí - Přijď!"
Prostě musela, tak mi to z toho zní...

Bolest lásky mám, z ní velký šrám - bylo první co mě napadlo na hlavní melodii, pak jsem se do toho pohroužil a vznikl tento text.

LadyLoba:
Děkuji. Jak jsem to cítil, začal jsem na melodii psát a šlo to samo.

Jop,den protkán člověčinou

Miňko:
Děkuji. Někdy mi stačí slogan a vím o čem text bude, nejdřív se řídím náladou skladby, někdy si pomohu překladem, ale to pak není "ono".

Dandy:
Děkuji.

Miňko:
Děkuji. Píseň se jmenuje Have You Ever Been Lonely, složil Dieter Bohlen (Modern Talking, Blue System), skládal i pro jiné zpěváky, např. poslední píseň pro něm. zpěváka Roye Blacka Ich träume mich zu dir, asi týden nato zemřel v roce 1991.

Moc pěkné.

Ano, tohle potřebujem všichni..

Lotka: Děkuji

.

Homér: To je přesně to, co je čímdál větší kumšt najít. A jedině pěšky, jak píšeš. Z auta to brzy nepůjde vůbec. Já se vrátil teďka z plavby - ukázali jsme malému velký svět s nekonečnou linií moře na kterém široko daleko nic není, svět kde se mluví jinak, jí jinak, myslí jinak - ale proč musí být všude tolik lidí? Mraky lidí. Hejna lidí. Je čas navštívit svou poustevnu v Kysucách. Tam lidi nehrozí. A musí se tam pěšky, bo teď když je sníh, se tam autem člověk nedostane. Někdy se zastav.

Měj se.

Singularis: druhou větu jsem spojil s třetí, čímž se eliminovalo jedno opakování a jsou teď od sebe dál. Mám rád opakování, ale zároveň se jich lehce děsím. Čas od času to s nimi přeženu. Proto pak někde hledám zpětnou vazbu. Druhá věta byla příliš krátká, aby to fungovalo se zbytkem.

Singularis: Neu: Jakékoliv další vysvětlování mi přijde zbytečné. Vše důležité bylo řečeno. I když je pravda, že jsem to vyjmul z většího celku podobných básní v proze.

Singularis: Neu: Je to o mlčení Boha, které je mnohem horší zkouškou než utrpení Joba. Najednou musíme zůstat věrní dobru kvůli dobru, bez nároku na odměnu či význam. To je hrozné a krásné zároveň, jelikož jen tak můžeme být skutečně dobrotiví, aniž by to byl pouhý obchod o ráj. Báseň to plně není, ale kategorie poezie v proze jsem tu nenašel. Za opakováním Anděl děsu si stojím, třebaže chápu výtku.

puero: Ty kráso, vyrazili jsme do Brandýsa nad Labem na pět dní, dnes jsme došli do Kostelce nad Labem, to je fakt jinej Svět. A za Penny v Brandýse, to je lidskej hnus, za kterej se nemusí stydět ani favela v Sao Paulu. Ale musíš chodit pěšky a žádný z tvých doporučených přístrojů není zapotřebí. Max ten mobil na mapy a ani to jsme v Laosu ani v Patagonii neměli. Nechápu lidi, co sedí doma, toť vše. Měj se.