Páči sa mi, že aj lyrický subjekt uznáva, že vraždí.

Ju ... Povedlo se ..

Soustrast

Neříkej, že si netušila, kam vede tě proud ...
Teď užívej to po uši, dokud to je ..
Možná to není po prvé, ale nikdy nevíš zda v tomto žití naposled ...

Vždy to končí z konvenčního hlediska nevesele ...
Buď smrtí, nebo rozchodem ...

Je moc hezká, naděje plná ... díky

Brigita: Tady jedna otázka se skýtá,
v čem ta holka zase lítá?
Marně přemýšlím, co to je,
že ona si nedá pokoje....

Jak to dopadlo?

Jo číča v leči jo? Potvůrko potvorovatá, potvoro

Psavec:To bohužel ne, ale asi to patří do toho šílenýho všeho možnýho co se životě děje ikdyz by nemuselo, nemělo.

Reálnější než realita

Šunkobaron: díky za milé slova, já mám z podzimu nejraději babí léto .... dokonce malinko raději než jaro.....

Este pořád zírám s hubou do kořán, chuť kořalky se pomalu vytrácí a já stále, zírám nad tvým dílem

Ten podzim je úžasnéj, je tak žasnej, že od teď budu milovat podzim

Brigita: Děkuji! Není to jak od Hany Žantovské, která přeložila všechny Portugalské sonety, ale byl jsem vcelku spokojen
a pro srovnání sem dám anglický originál:

Beloved, thou hast brought me many flowers
Plucked in the garden, all the summer through
And winter, and it seemed as if they grew
In this close room, nor missed the sun and showers.

So, in the like name of that love of ours,
Take back these thoughts which here unfolded too,
And which on warm and cold days I withdrew
From my heart's ground. Indeed, those beds and bowers

Be overgrown with bitter weeds and rue,
And wait thy weeding; yet here's eglantine,
Here's ivy!---take them, as I used to do

Thy flowers, and keep them where they shall not pine.
Instruct thine eyes to keep their colours true,
And tell thy soul, their roots are left in mine.

Měl jsem od kohosi odkaz na českou verzi, ale už taky není funkční.
:-)

Brigita: Děkuji! Bylo to taky vlastně drabble na zadaná slova: čaj*vize*neutuchající*inspirovat*velkolepě.
Nakonec to vyznívá jako bajka. A poučení, které z toho plyne?
V takovém španělské western "Nešikovné ruce" starý čínský pistolník v.v. se ujme mladého kluka, kterému banda unesla dívku, vyučí mladého kluka v pistolnickém řemesle a když se loučí a odcházejí opačným směry, otočí se a střelí mu párkrát pod nohy. A pak mu dá poslední radu pro přežití: "Ani příteli nevěř!" :-)

Brigita: Děkuji.

Psavec: :-) "to snad ne" :-)

Dandy: Oliva: Děkuji :-)

Přesně jak psal Santiago ... krátké a přesto úderné.

Skvělé dílko opravdu smekám.

Je v tolik krásy, touhy ... prostě nádhera.