|
takový lehký ponor mimo prostor i čas, kam ráda se nořím zas a zas ...
 22.02.2026 10 137(11) 0 |
Kdo jsem
Stéblo trávy vlnící se v mořské vodě
vše kol i jím proniká,
není tu nic co Pravdě uniká.
Jsem prapůvod všeho,
jsem v čistém hlase
i v srdci objevíš mne v celé kráse.
Cítit mne můžeš jak teplý vánek a dech,
jak mráz mohu Ti projet po zádech.
Jsem v horách, jež majestátně se tyčí vzhůru,
v hlubokých roklích i na kostelním kůru.
Jsem v hořícím keři, jenž přesto neshoří,
jsem v divokých vodách, co hradby neboří.
Jsem blízkost, co překoná kdejakou vzdálenost,
jsem Ten, co k druhému postaví Ti most.
Jsem v pravdivém slovu
vyřčeném ale i v umlklém už raději znovu.
Víš, kdo jsem?
Jsem vše, co ve svém srdci máš,
vždyť i Ty jsi to srdce, vzpomínáš?
Stéblo trávy vlnící se v mořské vodě
vše kol i jím proniká,
není tu nic co Pravdě uniká.
Jsem prapůvod všeho,
jsem v čistém hlase
i v srdci objevíš mne v celé kráse.
Cítit mne můžeš jak teplý vánek a dech,
jak mráz mohu Ti projet po zádech.
Jsem v horách, jež majestátně se tyčí vzhůru,
v hlubokých roklích i na kostelním kůru.
Jsem v hořícím keři, jenž přesto neshoří,
jsem v divokých vodách, co hradby neboří.
Jsem blízkost, co překoná kdejakou vzdálenost,
jsem Ten, co k druhému postaví Ti most.
Jsem v pravdivém slovu
vyřčeném ale i v umlklém už raději znovu.
Víš, kdo jsem?
Jsem vše, co ve svém srdci máš,
vždyť i Ty jsi to srdce, vzpomínáš?
22.02.2026 - 21:18Ti dva už dávno se znaly
to ještě za luxusní
jevily se hrady.
Slovíčka utkala jim cestu k sobě
přesto že stovky let
už leží spolu v hrobě.
to ještě za luxusní
jevily se hrady.
Slovíčka utkala jim cestu k sobě
přesto že stovky let
už leží spolu v hrobě.
22.02.2026 - 18:17Dark Alchemist: Tak to je krásné. :-)
Dandy: Ano, ptáme se sami sebe, ale možná se ptáme i Toho, Koho hledáme ....
Dandy: Ano, ptáme se sami sebe, ale možná se ptáme i Toho, Koho hledáme ....
22.02.2026 - 16:45Jsi měsíc, co nám v noci na cestu svítí,
jsi jako sněženka, první jarní kvítí,
jsi jako vločka, co na dlani mi taje,
jsi jemná jako pavučinka, co ve větru vlaje...
jsi jako sněženka, první jarní kvítí,
jsi jako vločka, co na dlani mi taje,
jsi jemná jako pavučinka, co ve větru vlaje...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Kdo jsem : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Den, kdy začalo to vadit
Předchozí dílo autora : Strach
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
TheLivingCore řekl o Tajemný :V kazdem dile, vidim obraz sebe. Bolest a touha, jsou nejsilnejsimi pocity. Pokracuj..
