iluze: Děkuju ti, všechny tvé komentáře mě moc těší a hřejou!

Homér: Vida, citát z mých výplodů jsem ještě nedostala. Děkuju:)

Strach: Neměl. Jenže co když blízkost vyvolává současně příjemné i nepříjemné pocity? Co když ji prostě po tom všem náš systém nedokáže unést? Co pak s tím? Jedině snad čas a hodně trpělivosti... Snad. Od druhého, i sám se sebou.

puero: Já bych pozvání brala, kdyby náhodou.

prý můžu létat
ale spíš s lógrem kávy do hlíny sesedám

... a pak ten závěr! ... ale na tohle všechno mám já příliš velkou ploutev... Celý závěr se mnou cloumá a rezonuje, jako ta svoboda. Moc hezké, procítěné, autentické. Konečně něco, co se fakt dotkne a něco v člověku zanechá, za to dík.

Pokud ti (ex)partner říkal/dával najevo něco ve smyslu "kdo jiný by tě chtěl?", není to jen arogance. Je to ponižování a znehodnocování tvé osoby... a ve zdravém vztahu to nemá co dělat. Můj exmanžel je doteď přesvědčený, že jsem utekla za někým jiným, protože je pro něj nepředstavitelné, že bych raději sama, bez koruny a s malým dítětem bojovala o přežití, než byla v té hrůze s ním. Ale on takhle překrucuje veškerou realitu, u něj je to fakt nemoc.

Přeju ti, ať se ti svobodně dýchá co nejlépe. Uzdravení může být běh na delší trať, ale stojí za to. Jsem ráda, že si sama sebe vážíš natolik, že jsi odešla, to naštvání je myslím zdravé a potřebné k odpoutání.

Trošku toho živočišna,která pak je výce hříšná.
.

Proč jsme takový.

Strach: :D jak se to vezme asi

Super

Povedla se.

Moc dobrá.

Tak to je.

Povedená a poučná.

Dandy: Bohužel, díky moc.

Milý Človíčku,
kdyby jsi báseň trochu "učesal" a vyhodil přebytečné seno, byla by pěkná. Na co bych se ale zaměřil je pravopis. Gramatické chyby myšlenku básně zabíjí.
Přeji Ti štěstí a hodně dobrých veršů.

Dandy: Dík.

Krásné :)

Pěkné :)

Parádní ;)