Nevnímám to jako báseň. Prostě jen zachycenou myšlenku o životě jako domě s výtahem. V dětství jsem žil v paneláku. Dlouho se mi pak zdály zlé sny, že sice ve výtahu zmáčknu správné číslo, ale výtah mě odveze, kam on chce a nikdy domů, do mého patra. Třebas i do patra, které v tom domě vůbec nemá být a já pak musím bloudit po schodech a nevím, ve kterém patře zrovna vůbec jsem. Výtah je ve snovém světě konkrétní symbol jisté stránky života. Tvůj výtah tě snad ještě poslouchá. I když život takový není. Neovládáš ho v té míře, jak bys chtěla. A je to on - výtah - kdo rozhoduje, kam tě zaveze a je jen na tobě, jak se tam zachováš, s jakým úspěchem pořídíš. Dá se to nějak ošulit? Možná - je lepší nejezdit výtahem sama, ale s někým. Být na ten neovladatelný výtah dva. Hned je to zábavnější.

Hodně dobrá. O tu sbírku bych měl taky pak zájem. Případně vyměním za svoji ;-)

Brigita: antidepresiva neantidepresuji... děkuji

Bude to jistě zajímavá sbírka, možná si ji koupím.

Od Vás trochu netypické, ale myslím že zdařilé.

Ufff, hodně silné ...

Moc pěkné čtení.

Ve čtvrtek nám přejeli kočku.

Psavec: děkuji, příteli. Ty si me uz ani nepamatuješ, ka tebe ano

KarelVrba: bolest utvari nejlepší díla, říká se.. děkuji

Je to silné. Líbí.

Psavec: Kéž by tomu tak bylo na celém světě.

Kéž by.

Taky se mi dobře četla.

Určitě potěší.

Dobrá.

Zaujala staříka.

Santiago Dibla: To máš pravdu.

Krásná báseň, verše rým, myšlenka. Pohladila po duši.

Strach: Díky, moc si toho cením.