Se mi líbí a i ta slovní hříčka místo zchladit zhladit ....

puero: Lokin: Baví mně po tenkém ledě jít a v zádech pochopení a moudrost mít. Svou duši občas pražím. Bytostí uvážlivých si vážím. Děkuju

Mé kopyta se netají, že tvojí duši neznají. Navázat chtěl bych stříbrnou nit. Však měsíc zrovna nesvítí, má volno, volno od nití.

Silný příběh i zpracování

To krajina jen vlezla do lednice
by času duším našim dala více
by pavoučci již netkaly příze, hlemýždí
přitáhly se blíže k hlíze a listí zlatem
ozdobilo hlavu bříze.

Ty okamžiky,jsou.Dychat v myšlenkovém pochodu.
Co přinese čas.
Pěkné

Nikdy nebude však
toho dosti. Čeho?
Upřímnosti.

Ego za ruku vědomí drží
však samo nikdy neunese
tíži svých beder a padá,
řítí se ze stráně pýchy.
Máš li však vědomí pak duše
smíchy se neudrží sledujíc kotrmelce
opodál stojíc hladce, hebce.

Inu, chce se to na tribuny po letech vrátit, protože už dávno nikde žádné problémy nejsou a dala by se tudíž připsat i aktuální pohodová sloka. A v Masarykově obálce jistojistě bude výzva Choďte i vy na Baník, tož!

Odnesla? člověk to snadno přehlídne však pointa se mění v rozuzlení. Na 24 let je to sytý.

každé opuštění komfortní zóny vede k posunu a uvědomění, není to příjemné, často to bolí, ale je to přímá cesta k evoluci...dýchej a užívej si každý dech, něco se mění, cítíš to ? :)

puero: Osobnost je EGO - soubor všech těch zapsaných utrpení, podle kterých reagujeme a které se pokaždé když se nám něco stane snaží naroubovat na danou událost, to je to, že se nás někdo dotkl, to že se nám vybavilo něco z minulosti. Lidé kteří věří se bojí, EGO se bojí, smrti, protože tím skončí. EGO si po smrti nikdo nikam nevezme, stejně jako tělo. Proto kdo se celý život věnoval EGU nemá dle této skromné básně z čeho číst...

Drákula se počítá.

puero: zajímavé...otázka je, je důležité to co chtěl autor říct nebo to co divák nakonec v díle vidí ?

Jeden krok dopředu je víc než dva kroky dozadu

Zajímavé, ale místy se v tom plácáš, jakoby to EGO nešlo nějak opsat. Procitnout do smrti je zajímavý obraz, obvykle se užívá opak, že člověk usne na furt. Procitnout do nicoty je básnicky významný prvek téhle básničky. Ostatně lidé nábožensky procítění, by nesouhlasili, pevně věří, že jejich osobnost je totéž co duše a ta že je věčná. Že se nerozpustí. (V ráji to musí hučet jak v úle.)

Hezky napsáno. Hezky to plyne a člověk se v tématu neztratí.

LadyLoba: Díky! Nu, snažím se hledat inspiraci, kde se dá... ;-) https://photos.app.goo.gl/BbtsB5HzGJaWWF679

puero: Díky za doplňující překlad, Tome! ;-)

Psavec: Ještě občas je, v nižších soutěžích... :-)