https://www.youtube.com/watch?v=y-o0Xfb2P2Y&list=PLE44CE4EC99F393E1&index=29

O zkažené generaci a zkažených lidech.

Smutná metaforická úvaha nad osudem nezávislého spisovatele v kapitalistické společnosti. Přirovnává psaní knih k pěstování zeleniny. K této úvaze mě inspirovala povídka Sebastiána Wortyse „Co zapálit na poušti?“

pár poznámek o slušných lidech, křesťanských hodnotách a lidskosti

"Chcete holku, nebo kluka?" "To je jedno, hlavně ať je postižené..."

Všichni jsme tak trošku zloději.

... poslední dobou většina tady nic rozumného neplodí. Takže patřičné přirovnání pro mnoho z vás.

Možné řešení kontroverzních témat na sociálních sítích, které by z nich mohlo učinit bezpečnější a současně svobodnější místo. Zajímal by mě váš názor a  zkušenosti...

Při probíráním a tříděním starších děl jsem narazil na tuto úvahu, kterou jsem psal jako maturitní sloh. Překvapilo mě, že ji tu nemám, zřejmě jsem tehdy zapomněl. Nicméně při zpětné četbě mi to přijde aktuálnější, než před 11 lety. Tak vložím trochu starší myšlenku.

Tato otázka mne dokázala vždy vykolejit. Zpočátku jsem jako hloupé zamilované děvčátko odpovídala ano. Dělala jsem přesně to, co se ode mne očekávalo. Časem jsem se ale začala nad touto otázkou hlouběji zamýšlet a odpověď mi najednou nesklouzávala z jazyku tak snadno. Spíš nesklouzávala vůbec. Krátka skica mých myšlenek z posledních několika dnů, které odrážejí ne tak dalekou minulost.

Nejen k dnešnímu výročí.

Spousta skvělých myšlenek zahynula jenom proto, že nebyl nikdo, kdo by si je poslechl!

Myslím, že tohle rozvíří hodně emocí. Obzvlášť těch osobních. Přesto jsem už dlouho chtěl tyhle myšlenky sepsat. (umělecká hodnota - 0) P.S.: Všechna čest všem, kteří vůbec dočtou do konce.