louskáčku citů
pošeptám Jsi tu?

Vojáku, pozor, čelem vzad!
no to snad...vždyť ten blbec pad'!

Sasanka: Jeee, děkuju, to mě těší:-)

Sasanka: Dandy: Mlčeti Zlato: Díky, že jste se tu stavili a zanechali pár slov.

Homér: Díky, chtěla bych říct něco víc, ale nenacházím slova.

Ach jo...

...asi to nikdy neskončí. Díky Bohu.

Moc hezké...

Vítej, jen tak dál.

Homére, Homére, Ty jsi to tak nádherně posral ! Tobě nepomůže ani vlakem na Jadran. Leda tak na podvozku....

Asi si ničeho / zatím/nedovedeš vážit. Ani sebe samotného.
Počkej, až budeš v bolestech škemrat o ještě , ještě tu poslední chvilku..... . / Má diagnóza- Parkinsonik...../

Sasanka: Diky za komentář. U nas na ulici bydlel němi kluk a za čas se člověk nauči.
Vimeli mnoho,vime stále málo.

Každej to ví, čím hůř se cítíš, tím lepší člověk píše básně, prý. No nic, miluju tu obnaženost duše, věřím ti to. A je to tedy slušná hrůza. Pojď na mou hruď.

I němý, měl toho mnoho co říct ;)

Moc dobře si zachytila ten okamžik.

Člověk by měl mit rat trochu i sám sebe.
Někdy se energie pro druhé mine učelem..

Inspirující i s komentáři.

Pěkná.

Zajímavá.

Píšeš bezva, přidám si tě do své psanecké knihovny.