Cyráno jsem

 
Cyráno jsem?
Kde já však na jeho píseň,
slov dechu nenaberu.
Živůtek to kouzlo svůdnosti,
co plnost ňader utvoří.
V tváři ženy špetka cudnosti.
Já kdež nevím,
jak ony touhou švitoří.

Cyráno jsem,  to jistě mílka jest,
ruměnec ten kryje líc.
Hebká kůže, vůně žen.
Svést je - co víc.

Po nocí vášně přistrojit
nebo snad že milovaním
měl by den započít.

Ve džbánu vody chlad,
den spřádá svoji nit
Ach Cyránem býti okamžik
v čase nastalém té damy ret,
by chutnal jako fík a vášeň ustane.

Hladové tělo nakrmit a kyprých tvarů
nechat nabažit svůj zrak.
Košile, kalhoty, vesta kabátec.
Rozejít se musíme drahá má,
den láká mne zas pryč.

Já v náručí tvém vzplál,
jak pochodeň,
že darebák jsem,
klidně na mne křič.
 
Ach Cyráno, nech mne promluvit,
však jistě nezvládl bych kord.
Tak musím příběh cestou zamluvit.
Já prostý jsem,
nikdo mi nevyvolá hold.