Načrtnem si všední život

autista nemůže jíst
točí svá ústa
v němém křiku

vyprávěj třeba půl tónem můj malý moudivláčku
na které trase zrovna máváš rukou
za život přestrojené cestě z vláčku
je můj údiv stát na terase
stavět barikády
jen ať mě lidé nevidí jak si řasím myšlenky pod parukou
že jednou bych chtěla být taky matkou

-

voda ti rýmuje vlasy a prsty v ní ti libě zazní na život
rýsuješ cesty skrz mý řasy a jizvu mi přičteš na účet
bolí mě tady to kolo života
říkáš a opíšeš náměstí
tam v půlce chůze pukl městu pomyslný ret

-

autista zachvěl se
truhla života
jemu libá tvarem

vyprávěj třeba křikem má nekonečná koleji
na kterém pražci sis chtěl postavit život
a oni ho vytrhli vyvrhli a přebalili pro pěší
rojí se mravenci na našem malém náměstí

vzdychá malý nekňuba co neumí číst
maličký chlapec na frontě za papírovým drakem
být cínovým vojáčkem má váhu
co v davu lehce ztratíš v pouti za vševědoucí krásnou hladinou

my dva máme dnes přimknuté prsty na spánky
krutý souběh s realitou
rozechvělý ptáčku, má tečko z rozmarýnu na rozechvělém břichu
bolíš mě pro lízátko ve kterém příběh si přihnul s okoralou krajinou

hluk je pán města pamatuj
hloubíme jámu v neskonalém tichu
tma mezi námi - městem se prodýcháme pro ostatní vitrínou
jen ať nás vidí
jak kráčíme s vrásky od ostrých kamínků z vlastních rukou
vlastní oněmělou zahradou

-

autista zatvrdil se
dokud mne nevidíš
sám se neodemknu
zpívej se mnou houpy hou