Kdo měl štěstí toto prožít, nic v životě nepropásl...

LadyLoba: Díky za poetický dodatek...

zaseja: Nejenom trubci. Díky..

koiška: Hlavně že pobavila, o to šlo. Díky..

Uhm, rispet... musím si taky vyzkoušet ... díky za inspirace

Místo planých trubců
Stačí jeden hřebec,
S uměním své klády
a pro jeho klady,
Rozpustí se ...
Rozpustí i sklady ..

I sepsat ty momentky je někdy moment, kdy je trochu líp, z nelehký věcí drobnou krásu vytvořit ...

Jak kulantně říci, že šlo něco do pr*ele? :) První sloka mě až pobavila. Druhá už tolik ne... vlastně je smutná. A je zajímavé si vyslechnout pocity z druhé strany.

Jako možná odpověď mě napadá:

Když se máma stane z víly
už jí nezbývají síly
na to dávat ještě jiným

únava a její stíny
způsobí že do peřiny
by navždy padnout chtěla

jednou se zas vrátí - celá
ať otřeš pot z jejího čela
třeba tě požádá

vždyť její nálada
je hormonů zahrada
- jinak než zamlada

když podáš jí ruku
a nebude v tom sama

možná tě překvapí
že ještě dokáže
být nejen máma

jak se trubci začnou množit, je zle

to se často stává

:D Tahle vtipnost mi unikla. Nesnáším nakupování, baví mě, jak jsi to dovedl až do absurdna naprosto v tvém stylu... a přitom ten pocit odpovídá tomu absurdnu a zahlcení, který (nejen) při nakupování v naší společnosti mnohdy cítím.

Tahle se fakt povedla... krásný.

LadyLoba -koiška. Moc děkuji moje milé Dámy. Krásný den. Miras

Ano ... bez důvěry by to nešlo ...

Ať vám to vydrží ...

Tam platí výra sama v sebe.
Vyšši jak den?
I tam slunce zadá.

Asi jsem uhádla....

Kamarád to nakonec pochopil, že láska není na prodej...

Podle mně, moc hezké Haiku.

Bože, to je krásné. Tolik lásky .Šťastný ty i tvá žena.