hototo: To je dobrá asociace a další úhel pohledu, opět docela děsivý. Sci-fi nečtu a ten příběh neznám, ale něco na té podobnosti bude.

Singularis: Díky, tohle je opravdu domyšleno ještě o kus dál, ale je to logické pokračování. Kdo ví, co nás v tonhle směru ještě čeká, asi nic moc.

Leslie, kreslíš slovy moc krásné obrazy. Tak ať je zlatých spojů co nejvíc.

Je to fajn, taková střízlivá poezie, milá ve své jednoduchosti, podobně jako obrazy naivních malířů. Kouzlo je v pointě.

Moc se mi líbí, lehounce plyne, nikde nedrhne a rýmování se hodně povedlo. Taky se někdy před spaním snažívám uchovat myšlenky, aby z nich aspoň drobek zůstal.

V té spoustě silných slov jsem se nějak ztratila. Možná je to až moc obecné, takže se nemám čeho chytit. Nebo mi nepasuje to bludiště a zároveň prostota citu.

Je z toho cítit, co prožíváš, což je důležité, ale aby byl výsledek působivější a nešlo jen tuctové popisování pocitů, které zná asi každý, chtělo by to podle mě zahustit, vyhnout se opakování slov a myšlenek a místo klišé zkusit najít nějaké originálnější vyjádření. Myslím, že to tam někde je, chce to jen víc si s tím pohrát:)

Nejsem fanoušek haiku, ale minimálně ta prostřední je hezky živý obrázek :)

Náraz na dospělost, i umělci holt musí platit nájem. Líbí se mi, ale v každé sloce jsem si říkala, že na konci chybí slabika – "netuším kam" by mi rytmicky vycházelo líp.

Milé, i když posmutnělé. Občas mě tam ruší jazykové podivnosti (denné, v všednost) a špatné nebo gramatické rýmy (odpovědí/pění, nevšednost/sešlost), ale některé části opravdu zaujaly a celkově si mi líbí po stránce obsahu.

Povedla se dobře.

NoWiš : souhlasím s názorem, že je to tvrdá realita, ať je líp !

hototo : povedlo se

Dandy : je to působivé dílko, teré zanechává emocionální dojem.

Fakt zaujala...

Taková dlouhá procházka lesem taky udělá svý...

Hanulka: Děkuji hned 3 x. A ano, zrodilo se to z upřímnosti prožitku.

Psavec: Díky

Povedené kousky.

Duchovní prázdnota, tvrdá realit a osobní krize, nebo deziluze. No, všechen ten marast tam venku je jak bazén plný malých dětí. Víš dobře, že do té vody čůrají, ale stejně tam skočíš, aby ses osvěžil. Utečeš do hor, poslouchat déšť, mazlit se s rozkošnou blondýnkou, co je ještě pod zákonem nebo si jen osamotě pod hvězdami utříbit svoje nejnovější sny, ale afiliace tě stejně donutí se vrátit. Do toho teplého uřvaného bazénku. Fůj. Chceš někam utéct a nevíš kam? Nebo spíš s kým? (To je pak jedno kam, když máš s kým.)