|
|
Proč stále prší
nad mojí krajinou
když dávno mělo přijít léto
podzim střídá podzim
rozkládám se
spolu s tlejícím listím
s další poslední cigaretou
jak do mlhy se vpíjí dým
dovoluji si vetknout tvar
tomu co někde v hloubi
napůl odmítám
napůl vím
nad mojí krajinou
když dávno mělo přijít léto
podzim střídá podzim
rozkládám se
spolu s tlejícím listím
s další poslední cigaretou
jak do mlhy se vpíjí dým
dovoluji si vetknout tvar
tomu co někde v hloubi
napůl odmítám
napůl vím
Koukám, že jsme obě psaly o dešti, ale tys tu metaforu pojala úplně jinak. Ty máš déšť podzimu a rozkladu, za kterým se schováváš. Ale jednou to slunce vyjde a všechno bude vidět jasně.
LadyLoba: Ona ve skutečnosti o kouření vůbec není :-) Jsou to jen kulisy, metafory. Spíš jsem se snažila vyjádřit takový vnitřní stav na pomezí, kdy je člověk v něčem zacyklený a nedaří se mu z toho vystoupit, už to odmítané začíná pomalu tušit, ale ještě nezvládne udělat ten krok ven (i když ví, že mu to škodí). I tak díky za čtení. :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Liminální : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Iniciační
Předchozí dílo autora : Odlitek

