Odlitek

Nechala jsem řeku volně plynout
nesnažila se ji svázat
do přehrad a nádrží

krásně divoké meandry
tepají mezi spánky
jako míza
nesoucí život
ústí do moře mého středu

ohlazuješ
mé ostré útesy
zpátky do něžných oblin

už nemůžu
nevejdu se do těla
přetékám
odlévám

odlitky do slov
obrazů
tiše broukaných melodií
a tajných vzdechů do polštáře

projdi štěrbinou

MEZI

tam kde tě čekám
lačná
vábící

dotkni se mě
dotkni se mě

opravdově
ať smím cítit
nitro na nitro

nechávám tu řeku plynout
se všemi strachy
ze ztráty kontroly
vždyť ryby umí plavat
a já
nechci lapat po dechu v mělčinách písečných pláží
odjakživa mě volají hloubky
tajemné spodní proudy

potřebovala jsem skrze prsty zahlédnout slunce
abych poznala svůj stín

dotkni se mně
v tom místě
kde to nejvíc bolí
nepotřebuju zachránit
jenom tu se mnou buď
nelekni se
odlitků
ani příšer schovaných pod kameny

nechci nosit na rukou
ani růže a sliby a příručky na dobré vztahy
masky a plané lásky
nechci
nic víc nic míň
než ať uneseš
na moment kdy se potkáme
tíhu mé duše

řekni že se neodvrátíš
a když mi to dovolíš
vytvořím prostor
pro tvoje záhyby
ukaž mi je
pohladím
všechna ta místa zabalená do přikrývky studu

jsem tady
nikam neodcházím
tady a teď
zůstávám v proudu
dokud to oba
budeme chtít