Pověz mi lásko

Pověz mi lásko,
jaký zítra bude den.
Když tak krásně usínáš,
škvírku očí přivíráš
a měsíc svítí do oken.

A pověz mi lásko,
jaký budeš míti sen.
Když úsměv v peří ukrýváš,
dekou sebe přikrýváš,
jen tvá nožka kouká ven.

Tvoje ústa mlčí lásko,
jenom dech se tiše line ven.
Proč ten polštář jemně hladíš,
jako když mne vždycky svádíš
a já tebou bývám podroben.

A tvoje ústa mlčí lásko,
pouze slyším tichý sten.
To v spánku s kýmsi mluvíš,
že poslouchám tě vůbec nevíš
a tvou krásou jsem oslněn.

Měsíc svítí na tvé lýtko
to, co kouká z peřin ven.
Možná se mnou ve snu hřešíš,
možná se na zítřek těšíš
a já se tě lehce dotknu jen.

Ráno se už přiblížilo,
já ti dřímám u kolen.
Cítím jak se probouzíš,
moji smělost třeba odsoudíš,
když bude můj dotek odhalen.

Tak mi šeptej moje lásko,
šeptej o čem byl tvůj sen.
Vždyť už škvírku očí otvíráš,
do polštáře si tajně zazíváš
a brzy začne krásný den.