koiška: Miňko: O vracení času můžeme uvažovat jenom hypoteticky, proto můžu taky hrdě prohlásit, že bych to vlastně nechtěla... ;-) Díky za komentáře!

LadyLoba: Dandy: Děkuji za zastavení. Pocit beztíže tam trochu byl...

Miňko: koiška: díky

Nedořečenost. umění napsat to tak, aby význam nebyl v textu, ale dozrál ve čtenáři.
A já tomu uvěřila
...že jsem jedinečná.

Pecka!

Ten závěr je přesný! "to až dnes..."

Takovej Petr Janda z výprodeje. Skončili jsme jasná zpráva...

Má to v sobě myšlenku, která je mně promlouvá. Ne každý vnímá světlo stejně.

Moc pěkná..

Ju ...

To je super metafora, ten závěr je parádní. Ale pocit lehkosti a beztíže z ní nemám, spíš naopak. Pro mě je (nejen) o tom, jak jsme si jako děti mysleli, jak riskujeme těma našima hrama… a přitom největší risk a někdy zběsilá jízda bez drža je samotný dospělý život. Poznání, že zastavit to nemůžeš, ani když se zrovna řítíš z prudkého kopce a do očí ti šlehá vítr tak moc, že nevidíš. A jsme sakra dobří, že to zvládáme i když nezvládáme. A jo, nakonec je v tom i pořádná dávka odvahy a nutné důvěry, bez ní by to nebyl pořádný život. Dík:)

Homér: Nebo o tom když se zdráháš uvěřit zázraku vlastní schopnosti znovu důvěřovat, ale někde mezi řádky se to nejspíš děje.

Ale nelez do hor s neznámým člověkem je dobrý. Zatím moje oblíbená interpretace.

Líbí se mi .

Pěkná.

Krásné...Ach, vrátit se zpět a písně pět a možná v jiné kůži a třebas i v rudé růži, která krásně voní a nebo jenom v básni o ní.....

smarstin: každá zkušenost je k nezaplacení ;)

Moc Děkuji všem :)

jeden vlas a tolik krás ...

koiška: Děkuji za komentář.

Je to moc milé vzpomínání.

Pěkné stýskání.