part on series

Spousta skvělých myšlenek zahynula jenom proto, že nebyl nikdo, kdo by si je poslechl!

úvod do nedopsané povídky, obsahuje zásadní myšlenku o smyslu života. Dokončenou.

Jen něco k zamyšlení pro lidi, kteří (tak jako já) rádi přemýšlí o svém živote.

..... a nesnášenlivosti ....... / a trošku taky voda do mlýna .... na téma .... " Udavače z těšína .... " ...

.. a vše hned vypadá jinak

Před asi sedmi lety jsem četl knihu od psychologa Garryho Chapmana "Pět jazyků lásky". (Vedle verze pro dospělé prý existuje i verze pro děti!) Autor nám zajímavým způsobem vysvětluje problematiku mezilidských vztahů i příčinu jejich takzvaného vyhoření. (A nejde jen o milostné vztahy, ale i o běžné vztahy, třeba mezi rodiči a dětmi.) Znalost těchto jednoduchých pravidel by nám měla pomoci, abychom si lépe porozuměli, aby se nerozvádělo každé druhé manželství u nás a dětské domovy se dál neplnily dětmi z rozvrácených rodin!

Po dloooouhé době jsem se rozhodl, to o čem uvažuji a přemýšlím, hodit na "papír"...

Andělíčku můj strážníčku, opatruj mi mou dušičku. Aby vždycky čistá byla, pánu Bohu se líbila.

asi vás překvapím - napsala jsem cosi jako úvahu, což je u mě spíš vyjímečný, ale vzhledem k tomu, že "poetovat" mi teď vůbec nejde, asi se zkusim mrknout i kupříkladu do tohohle žánru, možná to má i trošku rysy fejetonu, idon´t know, nevim, nevyznám se v tom tak dokonale =) nedošla jsem knějákýmu super mega závěru, ale jsem ráda, že to takhle je a to jsem si uvědomila díky tomu, co jsem dneska ráno sepsala =)

Stojím pod sloupy vysokého napětí a krom hučení Ostravy slyším i sršení svištění elektřiny v tlustých kabelech pověšených mezi stožáry. Kolik lidí teď díky tomu svištění sleduje televizi, vaří večeři, pracuje.. elektřina je tedy dobrá věc. Co se ale stane, když strčím prsty do zásuvky?

Neodkráčej mi...

Jedna z krabice od bot vytažená :)

Muj život za poslední dobu stojí za velkou slohovku, ale chybí mi ty správný slova. Čekám na ně, přijdou. Ale ne teď.

Každý jsme jiný, ale to neznamená, že je to špatně.

Tohle jsem vloni napsal po smrti Václava Havla do obecní kroniky. Napadlo mne, že bych to mohl zveřejnit i tady.