part on series

Spousta skvělých myšlenek zahynula jenom proto, že nebyl nikdo, kdo by si je poslechl!

úvod do nedopsané povídky, obsahuje zásadní myšlenku o smyslu života. Dokončenou.

asi vás překvapím - napsala jsem cosi jako úvahu, což je u mě spíš vyjímečný, ale vzhledem k tomu, že "poetovat" mi teď vůbec nejde, asi se zkusim mrknout i kupříkladu do tohohle žánru, možná to má i trošku rysy fejetonu, idon´t know, nevim, nevyznám se v tom tak dokonale =) nedošla jsem knějákýmu super mega závěru, ale jsem ráda, že to takhle je a to jsem si uvědomila díky tomu, co jsem dneska ráno sepsala =)

Stojím pod sloupy vysokého napětí a krom hučení Ostravy slyším i sršení svištění elektřiny v tlustých kabelech pověšených mezi stožáry. Kolik lidí teď díky tomu svištění sleduje televizi, vaří večeři, pracuje.. elektřina je tedy dobrá věc. Co se ale stane, když strčím prsty do zásuvky?

Neodkráčej mi...

Jedna z krabice od bot vytažená :)

Muj život za poslední dobu stojí za velkou slohovku, ale chybí mi ty správný slova. Čekám na ně, přijdou. Ale ne teď.

Každý jsme jiný, ale to neznamená, že je to špatně.

Tohle jsem vloni napsal po smrti Václava Havla do obecní kroniky. Napadlo mne, že bych to mohl zveřejnit i tady.

Každý dokážeme strčit nos jen tam, kam nám to umožňuje naše mysl.

si tohle asi nepřečte

Ohlédnutí se sama za sebou

https://www.youtube.com/watch?v=q5_CptZ5CXw (nepřestává mě fascinovat)