 17.02.2012 6 1510(11) 0 |
Zavři oči
a zkus chvíli nedýchat.
Lehce se dotýkat Nebe
a přitom flirtovat s Peklem.
Na rtech smích,
v očích pláč.
Bílá holubice,
v kaluži svojí krve padlá.
Nad jejím tělem
zmítající se Černý Havran.
Jeho nářek
připomíná škodolibý smích.
Nebo naopak??
Kdo ví,
kdo odpoví?
Jump, jump, jump,
my skáčeme vysoko.
Už otevři otevři oči
a nadechni se.
"Na co myslíš?"
a zkus chvíli nedýchat.
Lehce se dotýkat Nebe
a přitom flirtovat s Peklem.
Na rtech smích,
v očích pláč.
Bílá holubice,
v kaluži svojí krve padlá.
Nad jejím tělem
zmítající se Černý Havran.
Jeho nářek
připomíná škodolibý smích.
Nebo naopak??
Kdo ví,
kdo odpoví?
Jump, jump, jump,
my skáčeme vysoko.
Už otevři otevři oči
a nadechni se.
"Na co myslíš?"
02.01.2015 - 13:39Není to úvaha po formání stránce. Je to to, čemu bych jako prozaik řekl vnitřní monolog.
01.04.2012 - 20:48Devils_PIMP
Úchvatné
17.02.2012 - 20:25Ziky, ta je teda! Lehce se dotýkat nebe a přitom flirtovat s peklem. Moc se ti povedla.
17.02.2012 - 10:55D_P
Jo zajimava naše Ziky je - typoval bych introvertku, ktera si hraje na silnou a přitom je tak zranitelna...
17.02.2012 - 07:17Tak ta je moc zajímavá a krásná.....
Na co myslíš ? Tak v tuto chvíli vůbec nevím ....
Na co myslíš ? Tak v tuto chvíli vůbec nevím ....
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Chaos v očích, chaos v duši : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Bez čehokoliv, plné všeho.
Předchozí dílo autora : Myšlenky milující Z.et
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
GiovanniB [18], stekatko [18], Miloš Konáš [16], Jiří Turner [12]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
