|
|
Zavři oči
a zkus chvíli nedýchat.
Lehce se dotýkat Nebe
a přitom flirtovat s Peklem.
Na rtech smích,
v očích pláč.
Bílá holubice,
v kaluži svojí krve padlá.
Nad jejím tělem
zmítající se Černý Havran.
Jeho nářek
připomíná škodolibý smích.
Nebo naopak??
Kdo ví,
kdo odpoví?
Jump, jump, jump,
my skáčeme vysoko.
Už otevři otevři oči
a nadechni se.
"Na co myslíš?"
a zkus chvíli nedýchat.
Lehce se dotýkat Nebe
a přitom flirtovat s Peklem.
Na rtech smích,
v očích pláč.
Bílá holubice,
v kaluži svojí krve padlá.
Nad jejím tělem
zmítající se Černý Havran.
Jeho nářek
připomíná škodolibý smích.
Nebo naopak??
Kdo ví,
kdo odpoví?
Jump, jump, jump,
my skáčeme vysoko.
Už otevři otevři oči
a nadechni se.
"Na co myslíš?"
Není to úvaha po formání stránce. Je to to, čemu bych jako prozaik řekl vnitřní monolog.
Devils_PIMP
Úchvatné
Ziky, ta je teda! Lehce se dotýkat nebe a přitom flirtovat s peklem. Moc se ti povedla.
D_P
Jo zajimava naše Ziky je - typoval bych introvertku, ktera si hraje na silnou a přitom je tak zranitelna...
Tak ta je moc zajímavá a krásná.....
Na co myslíš ? Tak v tuto chvíli vůbec nevím ....
Na co myslíš ? Tak v tuto chvíli vůbec nevím ....
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Chaos v očích, chaos v duši : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Bez čehokoliv, plné všeho.
Předchozí dílo autora : Myšlenky milující Z.et
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» nováčci
kotelnik» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?

