Hvězdné plátno

Měsíc, ten poutníkům napoví,

však marně čekají, že jasně

odpoví.

Jasný svit jeho v hladině,

kde voda mlčí, neplyne.


Soukolí Velkého vozu,

neuvede jen tak vše do provozu.


Souhvězdí Panny a Býka,

ona smutná tam vzlyká,

slzy jsou roje Perseid,

k nim zrak upírán s nadějí.


Rak, couvaje, srazil by Váhy,

rázem změnil by hvězdné dráhy.


Střelec, zastánce zmaru,

duše téměř je v varu.

Lev do temna řvoucí,

v čase pomalu jdoucí.


Blíženci hledají chyby,

kde že se toulají Ryby.


Pak je tu moudrý světec, 

co v ruce dřímá mu štětec,

vrcholem jeho snahy je 

nebe zvýraznit tahy.


Plátno má komu co říci

ve svitu drobných svící.


Tak jen dík řeknu noci, té paní,

hlava má se Měsíci klaní