Můj názor na to, jak používat generativní umělou inteligenci v literární tvorbě tak, aby výsledná díla stálo za to vytvářet i číst. (Napsáno bez použití umělé inteligence.)

Jen tak. Z nudy. Jakmile nejsem někde v pohybu a navíc nemám u sebe dítko, umírám. Třeba si někdo počte. Nejspíš ne, je to dlouhý.

Ukázky automatické „kontroly“ děl umělou inteligencí, dostupné na Psancích platícím autorům.

Úvaha o tom, jak se z revolty stává produkt, když ji koupí další generace.

Rozbor mé básně Fatalista, vygenerovaný četbotem. Myšlenka inspirována Homérovým zápiskem „Zdechni blíženče“. Překvapilo mě, jak dobře a srozumitelně to vyšlo.

smutno je mi

dopsal jsem jeden zápisek, ale nevím, jestli část toho není něco, co už jsem někde viděl, kdyžtak mě upozorněte

život je jinde

Před internetem jsme seděli u ohně a neměli kam utéct. Ani v hlavě. A právě to z nás dělalo lidi kteří jsou skutečně spolu.

Píšu o svém životě. Od malička až do teď. Nevím jak to dopadne — a to je možná důvod proč číst dál.

Patnáctiletý Tomáš zjistí, že alkohol neumí jen pálit. Umí taky ztišit svět. A někdy je právě to nejnebezpečnější.