...

řešení dole, útlocitné povahy nechť prominou

úvaha o psaní

...tak vemte rozum do hrsti :)

Komentář k úvaze, který přerostl v dílo, jež se zamýšlí nad vztahem postfaktismu k remakům, zprostředkovanosti vidění, dynamickou rovnováhou stereotypnosti a experimentálnosti či nad jakýmsi decentralizovaným/ distribuovaným spoluautorstvím.

Je to už skoro rok, co jsem napsal úvahy „Budiž světlo“ a „Budiž tma“, ve kterých jsem se zabýval počátky vesmíru, kosmologickými úvahami a hlavně temnou hmotou. Nazrál čas na pokračování…

Pozor! Všimněte si, že jsem to nezařadil do kategorie básně. Jednoduše si netroufám.

Musím raergovat

Zamyšlení o vzniku života a vesmíru (převzaté z mého webu) pro náročnější. (Poznámky pod čarou jsou náhradou za absenci možnosti vložit hypertextové odkazy.)

Oddíl z chystaného textu „Jak přispět“ k open-source projektu Linux: Kniha kouzel. Zajímal by mě váš názor...

Krátké zamyšlení o Wittgensteinově výroku, že o čem nelze mluvit, o tom se musí mlčet. VIDEO ZDE: https://www.youtube.com/watch?v=nndSvvv9IeQ

Hledání všeho je tak vzdálené,že nevidíme že to co hledáme je často na našem nosu.V tomto případě , autor pochybuje o svém já jako o síti bez ok.Tedy že ví že žádné já není,přesto není schopen si to uvědomit do nejpodrobnějších detailů.Květ je zde ono uvědomění si vlastního bytí.Stejně tak ví že hledat to,znamená ztratit to a nehledat to znamená nenajít to.

Reakce na včerejší rande, slečna mě viděla v jednom klubu, slyšela jak mi řikaj kámoši a tak si mě našla na internetu, pak mi psala, že se jí moc líbim atd atd...souhlasil jsem se schůzkou, měla tam i fotku,pěkná malá dredařka,napsal jsem ji kdy a kde atd a ona napsala Kašlem na to...někdy se potkáme...

Dadavěda je most mezi uměním a vědou či filosofií, resp. katalyzátor epistemologického anarchismu. A v tomto dadavědeckém experimentu jsem povolil uzdu fantazie, abych hledal mezioborové souvislosti zdánlivě nesouvislých jevů a následně vznášel řadu podivných otázek, které však mají hlediska, ze kterých dávají až překvapivý smysl.

poeticky psaná úvaha o mém individuálním názoru na sečtělou společnost a o lidech, kteří knihy zbožňují, po přepracovaní by se mohla stát i básní... v závěru jsem se nechal inspirovat jedním Byronových citátem...