ZÁKAZ MLUVENÍ? (selektivní) - Raný Ludwig Wittgenstein vs filosofie a kolektivní inteligence

Na jednu stranu se necítím dostatečně kompetentní, abych o následujícím tématu mohl mluvit, ale na druhou (a to je spoiler) jsem dospěl k závěru, že o tom (jakožto i dadavědec) mohu, nebo dokonce mám mluvit. Rakousko-britský filosof Ludwig Wittgenstein v posledním čili sedmém oddílu svého díla Tractatus logico-philosophicus napsal, že o čem nelze mluvit, o tom se musí mlčet. Podle mého tento výrok sice na jednu stranu lze považovat za i platný, ale na druhou je tato platnost podmíněna paradigmatem, ve kterém se raný Wittgenstein nacházel, přičemž jakási trvale udržitelná diverzita paradigmatů v rámci metaparadigmatu je jednou z podmínek fungování kolektivní intelegence lidstva. Kdyby totiž nějaké paradigma trvale vytlačilo ostatní velká paradigmata a znemožnilo jim fungování, tak čím víc by jich vytlačilo, tím víc by omezilo tvůrčí oponování, dokud by se to převládající paradigma zase přirozeně nediferenciovalo. Takže podle mého by paradigmata, kde je Wittgensteinův požadavek platný, měla komplementárně koexistovat s paradigmaty, kde tomu tak není, což lze chápat i jako jiný pohled na paradigma, kde je i není platný současně. Navíc ten požadavek vytváří zvláštní podobu Russellova paradoxu, jelikož když o něčem nemůžeme mluvit, tak v důsledku vlastní subjektivity si nemůžeme být jistí, že o tom nemůžeme mluvit, ale abychom mohli zjistit, že o tom nemůžeme mluvit, tak o tom musíme mluvit, takže ať se rozhodneme jakkoliv, tak Wittgensteinův požadavek nemůžeme splnit.