N

Polibek – jeden a poslední,
ten, po kterém doufám, že cit ve mně odezní.
Chci věřit, že už nejsme pár,
že láska je pryč a zbyl jenom zmar.
Lhát si však není řešením,
k jiným nic než prázdno necítím.

Držím ti věrnost, i když dávno nemusím,
být s někým jiným se marně pokusím.
Je to to kouzlo, kterým jsi mě omámila,
říká se mu láska... viď, má milá?

Poprvé cítím něco tak pravého,
že srdce nechce nikoho jiného.
Tou jinou bych jen pohrdla,
svou bolestí bych ji zničila.
Mé srdce pláče, chce být u tebe,
přála bych si nás... zase pro sebe.

 ~N~