Zamračeno

Hladina myšlenek, zčeřená bouří,
v hlubině pod nimi srdce se vzpouzí.

Hromy zní divoce,
do tmy kráká vrána,
zamčená na zámek příčetnosti brána.

Hladina zpěněná přes břeh se valí,
omývá znovu deštěm poplakané skály.

Větru skučení listy stromu trhá,
a mlází v okolí stíny děsu vrhá.

Blesk!

A hrom udeří,
a puká skála,
kde je ten klid,
ta kontrola stálá?

A pak foukneš!
A hladina v klidu jak zrcadlo stojí,
bouřka včas umlkla přítomností tvojí..