CIZOST

A náhle, v tom tichém meziprostoru našich životů, mě zasáhl ten pocit.
Jsme si cizí.
Hledím do tvých očí jako do hluboké vody, v níž se kdysi zrcadlil celý můj svět, a i když v mé hrudi stále bije ten stejný, nezměněný cit, už netuším, ke komu se vlastně upíná.
Je to jen ozvěna starých slibů, nebo jen křehká představa, kterou se marně snažím vzkřísit?
Možná jsme jen tichý shluk omylů, co se na chvíli znovu propletly v čase, jen aby zjistily, že už k sobě nepatří.
Odevzdaně jsem se schoulila do tvého objetí a nechala se ukolébat známým tepem tvého srdce.
Moje tělo tě poznalo dřív než má mysl, v tvých dlaních našlo klid, který se neptal na minulost, jako by ty ruce byly jediný domov, který kdy znalo.

-byla to chvíle, kdy se zastavil svět-

Tak proč teď, když tě v ranním světle pozoruji, vypadáš jako někdo, koho vidím poprvé?
Proč se cítím jako cizinec ve vlastních vzpomínkách, i když mě stále hřeje teplo tvé kůže?

-dotykem cítím nás, ale v pohledu jsme ztraceny-