Báseň se dobře čte a její poselství je mi sympatické. Jen trochu zapomíná, že každý systém musí být nastaven tak, aby byli ti s odlišným názorem "eliminováni", jinak by takový systém zanikl snad ještě dřív, než by se dostal k moci, protože by vlastně nic nenutilo lidi se podle něj řídit.

Ale osobní boj za svobodu projevu, svobodu nepoužívat facebook, Google či mobilní telefon, s tím souhlasím. Stejně jako svobodu být odlišný/á (např. genderově). Jen je třeba si dát pozor, aby to tvůrčí myšlení někdo nezneužil a nevykradl je jen k získání peněz, kterými pak dál podpoří stávající systém.

Takže přeji rytíři bojujícímu proti systému hodně víry, dost rozumu a trochu opatrnosti...

Celkem rychle jsem se zorientoval/a v situaci, vše je tam docela přímočaré (dokonce i ta silnice s jedinou odbočkou, kterou navíc ještě přejedou). Styl vyjadřování mi připadne trochu nezvyklý (nedovedu si třeba představit, že by se mi někdo představil jako "úředník vysokého místa", spíš bych řekl/a "vysoce postavený úředník", ale to je detail).

Informace mi připadají trochu nepromyšleně uspořádané. Přepisuješ ten text? Já bych se nebál/a přepisovat a třeba i trochu vyškrtávat. Slyšel/a jsem, že "dokonalé není takové dílo, k němuž nelze nic dodat, ale takové, z něhož už bez újmy nelze nic ubrat". Nemyslím, že to platí doslova, ale na ten krátký úsek děje, který se v kapitole odehrál, mi připadá dost dlouhá, i když za to možná mohou ty krátké odstavce. Třeba by byly lepší kratší věty, ale delší odstavce.

Hororová scéna na konci se mi moc nelíbila. Není logické být vyděšený/á, dokud člověk může něco dělat. Zde postavy nevyvíjejí žádnou snahu se ze situace dostat, a stačí, když zakvílí autorádio a pak ztichne, aby si vroucně přáli milosrdnou smrt. Je nějak moc snadné je vyděsit...

Ale rozhodně se mi to četlo dobře.

Myslím, že u loučení hodně záleží na tom, zda je na dobu určitou, dobu neurčitou, nebo na trvalo a také na tom, zda se loučím jen s jednou blízkou osobou, nebo se všemi najednou. (Pak si člověk připadá ostrakizovaný.) A ještě horší to je, když se ani neloučíme osobně, ale prostě jen dostanu zprávu, že je nějakou dobu neuvidím.

Báseň mě příliš neoslovuje, přestože téma je mi také blízké.

Těším se na hudbu. Myslím, že z toho bude docela pěkná píseň.

Když nad tím přemýšlím, vzpomněl/a jsem si na tvrzení (nevím, zda pravdivé), že bývaly doby, kdy rodiče učili svoje děti plavat tak, že je hodili do řeky a čekali, kolik jich vyplave. Pokud to tak opravdu bylo, byla tehdy sebevražda mnohem snažší... (alespoň v určitém věku)

Meluzina: Děkuji za návštěvu.

Nikytu: Drhly spíš některé detaily. Hodně mi dělalo problémy, že se mi plete "vpravo" a "vlevo" (obě slova začínají 'v' a končí 'o'). U verše "Padneš brzy za obět" jsem, nevím proč, četl/a "za oběd" (jako že ji někdo sní k obědu). A v "Nezastavuj, k cíli sveď..." vůbec nerozumím slovu "svést". (Teď už ano - význam "dosáhnout"; mimochodem, ve výkladovém slovníku je to až 9. význam toho slova, ale dřív mě nenapadl.)

Můj hlavní dojem je, že čeština se na takto "údernou temnou" píseň příliš nehodí. "Vpravo, vlevo, nebo vpřed" zní ve srovnání s "Links, rechts, geradeaus" opravdu nevýrazně, a pokud si pod tím nepředstavím původní německý zpěv (ideálně i s hudbou), nepřipadne mi to nijak působivé. (Dokonce když jsem to četl/a poprvé se spoustou přeřeknutí a zasekával/a jsem se přitom, působilo to na mě spíš jako parodie...)

J. R. R. Tolkien kvůli tomu vytvořil několik jazyků. "Aš nazg thrakatulûk, agh burzum-iši krimpatul" zní temně a děsivě, i když člověk neví, o co jde, český překlad zdaleka tak děsivě nezní.

Ber to jen jako můj dojem. Snad ti pomůže.

Podařila se ti celkem dlouhá a slušně napsaná povídka. Myslím, že patří k tvým nejpovedenějším. (I když Sokolí hnízdo si cením ještě o několik stupňů víc.) Netušil/a jsem, že se člověk může vícekrát zamilovat do téže osoby. Spíš bych věřil/a, že bude zamilovaný, i když si bude namlouvat, že už dávno zamilovaný není. Také příliš nerozumím pojmu "neúspěšné zamilování", nebylo tím míněno spíš nešťastné a neopětované zamilování?

Chválím ten závěr s poděkováním.

Meluzina: Mám radost, že tě to nenechalo chladnou. :-) Myslím, že ne každý je něčemu takovému otevřený. Připadne mi zajímavé, že ti to připadne rozkolísané, asi je to způsobem vnímání. Podle mě to takto vybízí čtenáře k větší spoluúčasti a pozornosti, než kdyby se myšlenky neustále upínaly k jednomu tématu. Moc děkuji za komentář! :-)

poll: Děkuji. :-)

Předmluvy doporučuji psát až nakonec. Pokud to píšeš předem, nazval/a bych to spíš "záměr". Tou "nemocí s ředěním krve" myslíš hemofilii? ( https://cs.wikipedia.org/wiki/Hemofilie )

Cuk: Děkuji. :-)

Povídka má podle mě jasný děj a povedené charaktery postav. Vše mi připadá věrohodné (na první vztah, včetně návštěvy kina), což se o řadě jiných podobných povídek říci nedá.

Nevím, zda se to do tohoto žánru hodí, ale víc by se mi líbilo soustavnější používání jmen. Kdyby to byli dva gayové, byl by docela zmatek v tom, kdo co dělá. Také by se mi líbilo, kdyby ten film byl nějaký skutečný film (komedie k zamyšlení je jeden z mých oblíbených žánrů a znám jen málo takových...) a víc se prolínal s vlastním dějem povídky a odlehčoval ji. Takto to působí dojmem, že ani jeden z nich ten film vlastně skoro vůbec nesledoval a nezajímal se o něj.

Líbí se mi, že žena po cestě domů vzpomíná na každý okamžik schůzky a přehodnocuje ji, to dělávám také. :-) Zajímalo by mě, co ji provokovalo chovat se vedle něj jako dítě. Snaha odlišit se?

Pobavilo mě "No ženě holt jeden muž nestačil." V podstatě tak říká "Já jsem jí nestačil, ale naivně doufám, že tobě stačit budu." :-D

"Vytáhla si láhev a lehce se napila. Pak ji postavila na zem vedle jeho židle. Nedošlo mu to." - Zajímalo by mě, kolika procentům čtenářek/ů dojde, co mělo muži dojít. To si měl tu láhev vzít a vypít, aby se už vůbec neměla čeho napít? Toto by chtělo vysvětlení.

Líbí se mi ty ženiny ambivalentní pocity: těší ji, že má ve vztahu navrch, ale současně ji trápí, že muž je tak nechápavý, že mu nedokáže nic vysvětlit; a cítí lítost, že se vzdala příležitosti navázat první heterosexuální vztah, ale současně si uvědomuje, že muž z ní chtěl mít jen "plyšovou hračku" na objímání, líbání apod. Připadá mi to příjemně absurdní.

"Chvíli ji tak držel a on ruku zahříval." - To on je tam zbytečně.

A také nerozumím větám "Pokud toho byl dotyčný hoden, nestalo se nic. Bylo to něco jako důkaz, že udělala chybu." Pokud se nic nestalo, když mu řekla o duchovnu, znamenalo to, že udělala chybu? Jakou chybu?

Ještě chválím vyznačení retrospektivy kurzívou a doporučuji příště oddělovat přímé řeči do samostatných odstavců; lépe se to čte, než když je přímá řeč uprostřed dlouhého odstavce.

Cuk: Děkuji za komentář.

Jednou z věcí, které se v těchto povídkách snažím vyjádřit, je i můj způsob myšlení a k tomu takové odkazy nezbytně patří, protože různé knihy, filmy a seriály jsou pro mě významným zdrojem různých asociací a názorů. Jsou lidé (byť vzácní, např. já), kteří se na základě takových odkazů na některé odkazované dílo opravdu podívají a jistě pochopí, co tou zmínkou bylo míněno. V jiných podobných dílech mi právě takové odkazy chybí.

V básni vnímám především určité paradoxy - říkáš, že mlčíš, a přece tě slyšíme recitovat; vyměnila jsi poezii za lásku toulavých koček, ale tvůj text je stejně spíš báseň než kočičí vyznání lásky. Z posledního odstavce mám pocit, že tvoje duše by potřebovala nabrousit (odstranit rez) a nalakovat (lak je nátěrová hmota tvořící průhledný, tvrdý, ochranný film).

Jsem zvědavý/á, jak ji rozvineš...

slnečnica: Casa.de.locos píše v básních s malým počátečním písmenem všechno. Velké písmeno by ten verš esteticky znehodnotilo.

Zajímavé zkušenosti. Dokážu si to představit. Já bych asi patřil/a do té druhé kategorie - ptal/a bych se na otázky a divil/a se, že mi nerozumíš. Na povídce se mi líbí, že má "sad ending" (opak happy endu), je to takové neotřelejší a překvapilo mě to. Těším se na další projekt, který dovedeš do zdárného konce. :-)

NoWiš: Kdyby končila řádkem "v prohlubních tvýho těla", připadala by mi dodělaná. Ale ten řádek "Tam kde máš motýly já mám děla..." mi zní jako by to mělo pokračovat a nepokračovalo a ten poslední odstavec výslovně říká, že báseň se sama nedodělá, což básníci do dodělaných básní obvykle nepíšou (ačkoliv o básních vím asi tolik jako medvídek Pú, takže se možná mýlím).

Severak: Děkuji za komentář.

Mám dojem, že zrovna pohlavní dimorfismus se učí někdy asi v sedmé třídě (v biologii živočichů), takže "větší děti" už ten pojem budou znát. Kromě toho dnešní moderní děti mívají už od momentu, kdy se naučí číst, k dispozici Wikipedii (některé možná ještě dřív), čímž ale nechci říkat, že by ta pohádka byla určena právě jim; ideální by bylo, kdyby to dětem vysvětlili rodiče.

Jinak, nedávno jsem zhlédl/a jednu epizodu seriálu Winx Club ( http://www.csfd.cz/film/315194-winx-club/komentare/ ), který je evidentně pro děti (a ani jim bych ho nedoporučil/a), a tam byla hlavní zápletka, že víly sháněly "spektrografický lokalizér". :-D Oproti tomu je "pohlavní dimorfismus" velice užitečný pojem... Myslím, že jazyková zásoba dnešních dětí se výrazně posunula ve prospěch odborných termínů, ale přesto děkuji za postřeh. :-)

Neznám tvoje tvůrčí metody, ale když mě dojde inspirace, dílo odložím a vrátím se k němu později. Časem mě obvykle něco napadne a je to ve prospěch čtenářů.

Ale souhlasím, že vyspat se je opravdu důležité.