01.09.2016
3
1644 (18)
0
Údolí mrtvých stínů
dlouho se blížilo a blíží se dál,
ten kdo se usmíval
večer to vzdal

prázdno a pusto
je v údolí stínů,
ty kdos byl nevinný
cítíš teď vinnu

do nitě tvých myšlenek
chlad,zima vstoupila
duše tvá zkrušeně
tvář studem zakryla

bolesti na hrudi
kruté a tíživé
smutek a tesknota
naděje ...
mizivé

muž v černé kápi
blíží se k tobě,
nabízí spočnutí
avšak jen v hrobě

půjdeš s ním ?
nebo snad došly ti síly ?
jiní by za život
rádi se bili

Jim, ale vyběr dán nebyl
oni s tím mužem museli jít
i když snad nechtěli
teď mají klid
 21.01.2018 20:20
První 4 sloky jsou boží!!! Pak už se i to tedy moc nelíbí (ne, že by to bylo špatně napsané, jen už to znamená něco jiného), ale tedy tamto je bomba!
 13.09.2016 19:26
Báseň se mi příjemně čte a připadá mi, že ještě příjemněji by se poslouchala. Líbí se mi, že není příliš metaforická, mám rád/a doslovné vyjadřování. Je krásně smutná...
 02.09.2016 15:34
áno, život pokračuje smrťou, to iba my - pozostalí to cítime ako smútok.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.