Zvláštní povídka o Singularis/dovi, jeho/jejím pohledu na svět a umývání hlavy šamponem.
přidáno 28.06.2015
hodnoceno 8
čteno 805(15)
posláno 0


Upozornění: Singularis, který/á vystupuje v této povídce není tak docela tentýž/tatáž Singularis jako já. On/a je fiktivní postava, zatímco já jsem kreativní vypravěč (a trochu sobecký, když jsem hlavní postavu pojmenoval/a po sobě). Mějte prosím při aplikaci povídky do života tento rozdíl na paměti.

Z praktických důvodů zde povídku uvádím ve třech variantách, lišících se pouze rodem. Přečtěte si tu, která vám bude nejvíc vyhovovat. Připojené MP3 obsahuje pouze verzi v ženském rodě.



Verze v ženském rodě

Singularis se vrátila ke svému seznamu úkolů na víkend a shledala, že je na čase umýt si vlasy. Měla seznam úkolů ráda, protože jí pomáhal zbavit se starostí, nezapomenout na nic důležitého a udržet si pořádek v myšlenkách. Vzala si froté ručník a zamířila do koupelny. Cestou se zamyslela: Jak by si umýval vlasy medvídek Pú? (Kdyby je měl.) Ten z televize by možná použil med (vzhledem k tomu, že ho použil místo malty při stavbě zdi), ale ten z knihy ne, ten byl na něco takového příliš rozumný. Medvídka Pú z knihy měla raději než jeho americkou televizní adaptaci.

Vstoupivši do koupelny, praštila dveřmi. Nemohla za to, chyběl jí cit pro polohu dveří. Když si to uvědomila, vzpomněla si na Lennieho z novely (a filmu) O myších a lidech. Připadalo jí, že ho chápe.

Ručník odložila na radiátor ústředního topení. Brýle s výraznými černými obroučkami si sundala a černé tričko si svlékla přes hlavu. Podprsenku nenosila a čelenku či gumičku do vlasů doma také ne.

Z regálu vzala zelenavou plastovou láhev šamponu. Zatímco k druhu zubní pasty, který používala, měla určitý vztah, ke značce šamponu ne: byl to jen šampon. Uvědomovala si zodpovědnost za to, že láhve šamponu musejí být vždy na svém místě na regálu a nesmějí dojít. Ta zodpovědnost nebyla její, ale byla připravena ji převzít. Otevřela láhev a přičichla. Provokativně voněl. Určitě obsahoval chemicky syntetizovaný parfém. Dala by přednost šamponu bez parfému, ale pochybovala, že by takový sehnala. (Ne že by se o to kdy snažila.) Nemohla by si vyrobit šampon podle svých představ sama? Doba jí nepřála, společenským trendem bylo vše kupovat hotové a hygienickými předpisy konzervovat stávající výrobní postupy, chránit zisky podnikatelů a bránit jakékoliv skutečné inovaci.

Lahvičku odložila a vzala do ruky hlavici sprchy. Otevřela teplou vodu a zkusila ji rukou. Tekla studená. Musela počkat, než doteče voda z ohřívače. Zatím nepřemýšlela, soustředila se jen na teplotu vody. Když se voda ohřála, pustila ji do sprchy. Stříkala, jak měla. Vše bylo v pořádku. Měla ráda, když je vše v pořádku. Věděla o lidech, kterým by se líbilo, kdyby teď do koupelny vtrhli lupiči nebo kdyby vodovodní baterie explodovala a ze stěny by začal tryskat nekontrolovatelný proud vody nebo kdyby se proti své vůli ocitla uprostřed džungle, obklopena skupinou zlých čarodějů, usilujících jí o život. Singularis taková nebyla a s těmito touhami nesouzněla.

Nad vanou si namočila rovné hnědé vlasy, zastavila vodu a odložila hlavici sprchy. Vzala lahvičku a vymáčkla z ní na prsty dávku chladivého šamponu. Přenesla ji na temeno hlavy. Druhou dávku dala těsně nad krk a třetí nad lopatky. Odložila láhev a ta tři místa promnula, aby se šampon dostal na všechny vlasy. Moc nepěnil, jen se líně převaloval z místa na místo. Vzala hlavici sprchy, naklonila se nad vanu a smyla šampon vodou. Bohužel jí přitom trocha natekla do očí, takže je musela nechat zavřené a pokračovat poslepu.

Zastavila vodu a nanesla si stejným způsobem další tři dávky šamponu. Tentokrát při roztírání výrazně pěnil, jako by poznal, že vlasy již nejsou mastné. Singularis si to nikdy zvlášť neuvědomovala; šampon byl zřejmě bystřejší než ona. Alespoň co se týče vlasů. Vzpomněla si, že někde četla, že šampon by se měl nechat nějakou dobu působit, ale když to tehdy zkusila, voda jí na hlavě zchládla a nepříjemně studila a ve výsledku Singularis nezaznamenala žádný rozdíl. Na šamponu pro ni bylo nejdůležitější, aby se dal dostat zase z hlavy pryč.

Pěny bylo tolik, že kousky odpadávaly do vany. Singularis vzala hlavici sprchy a smyla ji všechnu. Teď místo šamponu vzala kondicionér. Byl ve zcela jiné láhvi, takže nehrozilo, že by si je spletla. Vytlačila si trochu na prsty. Byl to krém, tužší než šampon, ale tekutější než zubní pasta. Nanesla si na vlasy tři dávky a rozetřela. Nepěnil vůbec, jeho konzistence zřejmě bránila vzniku bublinek. Singularis se pokusila promnout si vlasy směrem ke kořínkům, jak radil návod na láhvi, ale nepodařilo se jí to.

Pak vzala opět hlavici a vlasy si osprchovala, tentokrát zvlášť důkladně. Vysušila si je, přičemž dávala pozor, aby použila jen třetinu ručníku. Když už byly vlasy jen mírně vlhké, znovu si je osprchovala a nejspíš z nich vytekla spousta šamponu a kondicionéru, která se zvládla prvnímu důkladnému umytí vyhnout. Pak si je usušila zbytkem ručníku. Protřela si oči a mohla je opět otevřít. Bez brýlí viděla rozmazaně, ale byla na to zvyklá. Toto byl její svět, ne ten zaostřený, plný zneklidňujících detailů, který viděla přes brýle.

Pustila do sprchy studenou vodu a opláchla s ní vanu. Ta totiž také potřebovala být čistá. Pak konečně zastavila vodu a odložila hlavici na její místo. Zatímco šampon a kondicionér uklidila na regál, ručník složila a odložila na topení. Oblékla si župan, vzala brýle a vydala se z koupelny. Přitom nechtěně udeřila kolenem o kovové žebro radiátoru ústředního topení. Kdesi hluboko v její psychice se vzbudila jiskra hněvu, ale její vědomí ji nechalo okamžitě vyhasnout, uvědomilo si polohu radiátoru a pokračovalo v chůzi. Bylo by nelogické reagovat: radiátor nevnímá a nepotřebuje nic vědět, bolest Singularis skoro necítila a vlastně se takovým situacím nechtěla zcela vyhýbat, měly i svoji příjemnou složku: byl to kontakt s fyzickým světem, který potřebovala. Zrakem a hmatem vnímala okolní svět jen slabě, vzdáleně a nejasně. Většinu času trávila ve svých myšlenkách, přehráváním vzpomínek či přemýšlením o něčem, co přečetla, zhlédla, napsala či chtěla napsat. Občas se trochu otlouct byla dobrá příležitost, jak zůstat s fyzickým světem v kontaktu.

K logice však měla Singularis silný vztah: logika ji naplňovala; věděla, že by bez ní nemohla žít, že logika je její nedílnou součástí a dává jí sílu, odhodlání a víru. Nebyla to však logika černobílá, ale obrazně řečeno barevná: bylo v ní určité místo i pro paradoxy, dvojsmysly, chyby, pochybnost, neznalost, emoce, city a intuici. Všechno to bylo jistým způsobem, za určitých okolností a z určitého hlediska logické... Ale vraťme se k příběhu.

Singularis vyšla z koupelny. Dveře nechala otevřené. Tak to bylo v pořádku. Odložila brýle k počítači, protože je potřebovala především tam. Pak si vzala fén a vlasy si s ním vyfoukala do sucha. Pod županem jí byla trochu zima, ale věděla, co s tím, tak se pousmála a nafoukala si tam fénem teplý vzduch. Bylo to úžasně příjemné. Vypnula fén, šla ho vrátit na místo, kam patřil, a pak ještě v koupelně vyměnila župan za tričko.

V očích cítila jemné pálení, tak vzala drobnou láhev oční vody, zaklonila hlavu a nakapala si ji do očí. Studila, ale příjemně. Singularis pomalu pohybovala očima, aby se oční voda roztekla, a pak je prudce sevřela, aby ji z nich vytlačila. Cítily se lépe, tak položila láhev na její místo.

Vrátila se k seznamu úkolů, vzala pero a s pocitem uspokojení zatrhla políčko u úkolu „Umýt si vlasy“. Úkol byl splněn a vše bylo v pořádku.



Verze v mužském rodě

Singularis se vrátil ke svému seznamu úkolů na víkend a shledal, že je na čase umýt si vlasy. Měl seznam úkolů rád, protože mu pomáhal zbavit se starostí, nezapomenout na nic důležitého a udržet si pořádek v myšlenkách. Vzal si froté ručník a zamířil do koupelny. Cestou se zamyslel: Jak by si umýval vlasy medvídek Pú? (Kdyby je měl.) Ten z televize by možná použil med (vzhledem k tomu, že ho použil místo malty při stavbě zdi), ale ten z knihy ne, ten byl na něco takového příliš rozumný. Medvídka Pú z knihy měl raději než jeho americkou televizní adaptaci.

Vstoupiv do koupelny, praštil dveřmi. Nemohl za to, chyběl mu cit pro polohu dveří. Když si to uvědomil, vzpomněl si na Lennieho z novely (a filmu) O myších a lidech. Připadalo mu, že ho chápe.

Ručník odložil na radiátor ústředního topení. Brýle s výraznými černými obroučkami si sundal a černé tričko si svlékl přes hlavu. Podprsenku nenosil a čelenku či gumičku do vlasů doma také ne.

Z regálu vzal zelenavou plastovou láhev šamponu. Zatímco k druhu zubní pasty, který používal, měl určitý vztah, ke značce šamponu ne: byl to jen šampon. Uvědomoval si zodpovědnost za to, že láhve šamponu musejí být vždy na svém místě na regálu a nesmějí dojít. Ta zodpovědnost nebyla jeho, ale byl připraven ji převzít. Otevřel láhev a přičichl. Provokativně voněl. Určitě obsahoval chemicky syntetizovaný parfém. Dal by přednost šamponu bez parfému, ale pochyboval, že by takový sehnal. (Ne že by se o to kdy snažil.) Nemohl by si vyrobit šampon podle svých představ sám? Doba mu nepřála, společenským trendem bylo vše kupovat hotové a hygienickými předpisy konzervovat stávající výrobní postupy, chránit zisky podnikatelů a bránit jakékoliv skutečné inovaci.

Lahvičku odložil a vzal do ruky hlavici sprchy. Otevřel teplou vodu a zkusil ji rukou. Tekla studená. Musel počkat, než doteče voda z ohřívače. Zatím nepřemýšlel, soustředil se jen na teplotu vody. Když se voda ohřála, pustil ji do sprchy. Stříkala, jak měla. Vše bylo v pořádku. Měl rád, když je vše v pořádku. Věděl o lidech, kterým by se líbilo, kdyby teď do koupelny vtrhli lupiči nebo kdyby vodovodní baterie explodovala a ze stěny by začal tryskat nekontrolovatelný proud vody nebo kdyby se proti své vůli ocitl uprostřed džungle, obklopen skupinou zlých čarodějů, usilujících mu o život. Singularis takový nebyl a s těmito touhami nesouzněl.

Nad vanou si namočil rovné hnědé vlasy, zastavil vodu a odložil hlavici sprchy. Vzal lahvičku a vymáčkl z ní na prsty dávku chladivého šamponu. Přenesl ji na temeno hlavy. Druhou dávku dal těsně nad krk a třetí nad lopatky. Odložil láhev a ta tři místa promnul, aby se šampon dostal na všechny vlasy. Moc nepěnil, jen se líně převaloval z místa na místo. Vzal hlavici sprchy, naklonil se nad vanu a smyl šampon vodou. Bohužel mu přitom trocha natekla do očí, takže je musel nechat zavřené a pokračovat poslepu.

Zastavil vodu a nanesl si stejným způsobem další tři dávky šamponu. Tentokrát při roztírání výrazně pěnil, jako by poznal, že vlasy již nejsou mastné. Singularis si to nikdy zvlášť neuvědomoval; šampon byl zřejmě bystřejší než on. Alespoň co se týče vlasů. Vzpomněl si, že někde četl, že šampon by se měl nechat nějakou dobu působit, ale když to tehdy zkusil, voda mu na hlavě zchládla a nepříjemně studila a ve výsledku Singularis nezaznamenal žádný rozdíl. Na šamponu pro něj bylo nejdůležitější, aby se dal dostat zase z hlavy pryč.

Pěny bylo tolik, že kousky odpadávaly do vany. Singularis vzal hlavici sprchy a smyl ji všechnu. Teď místo šamponu vzal kondicionér. Byl ve zcela jiné láhvi, takže nehrozilo, že by si je spletl. Vytlačil si trochu na prsty. Byl to krém, tužší než šampon, ale tekutější než zubní pasta. Nanesl si na vlasy tři dávky a rozetřel. Nepěnil vůbec, jeho konzistence zřejmě bránila vzniku bublinek. Singularis se pokusil promnout si vlasy směrem ke kořínkům, jak radil návod na láhvi, ale nepodařilo se mu to.

Pak vzal opět hlavici a vlasy si osprchoval, tentokrát zvlášť důkladně. Vysušil si je, přičemž dával pozor, aby použil jen třetinu ručníku. Když už byly vlasy jen mírně vlhké, znovu si je osprchoval a nejspíš z nich vytekla spousta šamponu a kondicionéru, která se zvládla prvnímu důkladnému umytí vyhnout. Pak si je usušil zbytkem ručníku. Protřel si oči a mohl je opět otevřít. Bez brýlí viděl rozmazaně, ale byl na to zvyklý. Toto byl jeho svět, ne ten zaostřený, plný zneklidňujících detailů, který viděl přes brýle.

Pustil do sprchy studenou vodu a opláchl s ní vanu. Ta totiž také potřebovala být čistá. Pak konečně zastavil vodu a odložil hlavici na její místo. Zatímco šampon a kondicionér uklidil na regál, ručník složil a odložil na topení. Oblékl si župan, vzal brýle a vydal se z koupelny. Přitom nechtěně udeřil kolenem o kovové žebro radiátoru ústředního topení. Kdesi hluboko v jeho psychice se vzbudila jiskra hněvu, ale jeho vědomí ji nechalo okamžitě vyhasnout, uvědomilo si polohu radiátoru a pokračovalo v chůzi. Bylo by nelogické reagovat: radiátor nevnímá a nepotřebuje nic vědět, bolest Singularis skoro necítil a vlastně se takovým situacím nechtěl zcela vyhýbat, měly i svoji příjemnou složku: byl to kontakt s fyzickým světem, který potřeboval. Zrakem a hmatem vnímal okolní svět jen slabě, vzdáleně a nejasně. Většinu času trávil ve svých myšlenkách, přehráváním vzpomínek či přemýšlením o něčem, co přečetl, zhlédl, napsal či chtěl napsat. Občas se trochu otlouct byla dobrá příležitost, jak zůstat s fyzickým světem v kontaktu.

K logice však měl Singularis silný vztah: logika ho naplňovala; věděl, že by bez ní nemohl žít, že logika je jeho nedílnou součástí a dává mu sílu, odhodlání a víru. Nebyla to však logika černobílá, ale obrazně řečeno barevná: bylo v ní určité místo i pro paradoxy, dvojsmysly, chyby, pochybnost, neznalost, emoce, city a intuici. Všechno to bylo jistým způsobem, za určitých okolností a z určitého hlediska logické... Ale vraťme se k příběhu.

Singularis vyšel z koupelny. Dveře nechal otevřené. Tak to bylo v pořádku. Odložil brýle k počítači, protože je potřeboval především tam. Pak si vzal fén a vlasy si s ním vyfoukal do sucha. Pod županem mu byla trochu zima, ale věděl, co s tím, tak se pousmál a nafoukal si tam fénem teplý vzduch. Bylo to úžasně příjemné. Vypnul fén, šel ho vrátit na místo, kam patřil, a pak ještě v koupelně vyměnil župan za tričko.

V očích cítil jemné pálení, tak vzal drobnou láhev oční vody, zaklonil hlavu a nakapal si ji do očí. Studila, ale příjemně. Singularis pomalu pohyboval očima, aby se oční voda roztekla, a pak je prudce sevřel, aby ji z nich vytlačil. Cítily se lépe, tak položil láhev na její místo.

Vrátil se k seznamu úkolů, vzal pero a s pocitem uspokojení zatrhl políčko u úkolu „Umýt si vlasy“. Úkol byl splněn a vše bylo v pořádku.



Verze v mužském/ženském rodě

Singularis se vrátil/a ke svému seznamu úkolů na víkend a shledal/a, že je na čase umýt si vlasy. Měl/a seznam úkolů rád/a, protože jí pomáhal zbavit se starostí, nezapomenout na nic důležitého a udržet si pořádek v myšlenkách. Vzal/a si froté ručník a zamířil/a do koupelny. Cestou se zamyslel/a: Jak by si umýval vlasy medvídek Pú? (Kdyby je měl.) Ten z televize by možná použil med (vzhledem k tomu, že ho použil místo malty při stavbě zdi), ale ten z knihy ne, ten byl na něco takového příliš rozumný. Medvídka Pú z knihy měl/a raději než jeho americkou televizní adaptaci.

Vstoupiv/ši do koupelny, praštil/a dveřmi. Nemohl/a za to, chyběl mu/jí cit pro polohu dveří. Když si to uvědomil/a, vzpomněl/a si na Lennieho z novely (a filmu) O myších a lidech. Připadalo mu/jí, že ho chápe.

Ručník odložil/a na radiátor ústředního topení. Brýle s výraznými černými obroučkami si sundala a černé tričko si svlékla přes hlavu. Podprsenku nenosil/a a čelenku či gumičku do vlasů doma také ne.

Z regálu vzal/a zelenavou plastovou láhev šamponu. Zatímco k druhu zubní pasty, který používal/a, měl/a určitý vztah, ke značce šamponu ne: byl to jen šampon. Uvědomoval/a si zodpovědnost za to, že láhve šamponu musejí být vždy na svém místě na regálu a nesmějí dojít. Ta zodpovědnost nebyla je/ho/jí, ale byl/a připraven/a ji převzít. Otevřel/a láhev a přičichl/a. Provokativně voněl. Určitě obsahoval chemicky syntetizovaný parfém. Dal/a by přednost šamponu bez parfému, ale pochyboval/a, že by takový sehnal/a. (Ne že by se o to kdy snažil/a.) Nemohl/a by si vyrobit šampon podle svých představ sám/a? Doba mu/jí nepřála, společenským trendem bylo vše kupovat hotové a hygienickými předpisy konzervovat stávající výrobní postupy, chránit zisky podnikatelů a bránit jakékoliv skutečné inovaci.

Lahvičku odložil/a a vzala do ruky hlavici sprchy. Otevřel/a teplou vodu a zkusil/a ji rukou. Tekla studená. Musel/a počkat, než doteče voda z ohřívače. Zatím nepřemýšlel/a, soustředil/a se jen na teplotu vody. Když se voda ohřála, pustil/a ji do sprchy. Stříkala, jak měla. Vše bylo v pořádku. Měl/a rád/a, když je vše v pořádku. Věděl/a o lidech, kterým by se líbilo, kdyby teď do koupelny vtrhli lupiči nebo kdyby vodovodní baterie explodovala a ze stěny by začal tryskat nekontrolovatelný proud vody nebo kdyby se proti své vůli ocitl/a uprostřed džungle, obklopen/a skupinou zlých čarodějů, usilujících mu/jí o život. Singularis takový/á nebyl/a a s těmito touhami nesouzněl/a.

Nad vanou si namočil/a rovné hnědé vlasy, zastavil/a vodu a odložil/a hlavici sprchy. Vzal/a lahvičku a vymáčkl/a z ní na prsty dávku chladivého šamponu. Přenesl/a ji na temeno hlavy. Druhou dávku dal/a těsně nad krk a třetí nad lopatky. Odložil/a láhev a ta tři místa promnul/a, aby se šampon dostal na všechny vlasy. Moc nepěnil, jen se líně převaloval z místa na místo. Vzal/a hlavici sprchy, naklonil/a se nad vanu a smyl/a šampon vodou. Bohužel mu/jí přitom trocha natekla do očí, takže je musel/a nechat zavřené a pokračovat poslepu.

Zastavil/a vodu a nanesl/a si stejným způsobem další tři dávky šamponu. Tentokrát při roztírání výrazně pěnil, jako by poznal, že vlasy již nejsou mastné. Singularis si to nikdy zvlášť neuvědomoval/a; šampon byl zřejmě bystřejší než on/a. Alespoň co se týče vlasů. Vzpomněla si, že někde četl/a, že šampon by se měl nechat nějakou dobu působit, ale když to tehdy zkusil/a, voda mu/jí na hlavě zchládla a nepříjemně studila a ve výsledku Singularis nezaznamenal/a žádný rozdíl. Na šamponu pro něj/ni bylo nejdůležitější, aby se dal dostat zase z hlavy pryč.

Pěny bylo tolik, že kousky odpadávaly do vany. Singularis vzala hlavici sprchy a smyl/a ji všechnu. Teď místo šamponu vzal/a kondicionér. Byl ve zcela jiné láhvi, takže nehrozilo, že by si je spletl/a. Vytlačil/a si trochu na prsty. Byl to krém, tužší než šampon, ale tekutější než zubní pasta. Nanesl/a si na vlasy tři dávky a rozetřel/a. Nepěnil vůbec, jeho konzistence zřejmě bránila vzniku bublinek. Singularis se pokusil/a promnout si vlasy směrem ke kořínkům, jak radil návod na láhvi, ale nepodařilo se mu/jí to.

Pak vzal/a opět hlavici a vlasy si osprchoval/a, tentokrát zvlášť důkladně. Vysušil/a si je, přičemž dával/a pozor, aby použil/a jen třetinu ručníku. Když už byly vlasy jen mírně vlhké, znovu si je osprchoval/a a nejspíš z nich vytekla spousta šamponu a kondicionéru, která se zvládla prvnímu důkladnému umytí vyhnout. Pak si je usušil/a zbytkem ručníku. Protřel/a si oči a mohl/a je opět otevřít. Bez brýlí viděl/a rozmazaně, ale byl/a na to zvyklý/á. Toto byl je/ho/jí svět, ne ten zaostřený, plný zneklidňujících detailů, který viděl/a přes brýle.

Pustil/a do sprchy studenou vodu a opláchl/a s ní vanu. Ta totiž také potřebovala být čistá. Pak konečně zastavil/a vodu a odložil/a hlavici na její místo. Zatímco šampon a kondicionér uklidil/a na regál, ručník složil/a a odložil/a na topení. Oblékl/a si župan, vzal/a brýle a vydal/a se z koupelny. Přitom nechtěně udeřil/a kolenem o kovové žebro radiátoru ústředního topení. Kdesi hluboko v je/ho/jí psychice se vzbudila jiskra hněvu, ale je/ho/jí vědomí ji nechalo okamžitě vyhasnout, uvědomilo si polohu radiátoru a pokračovalo v chůzi. Bylo by nelogické reagovat: radiátor nevnímá a nepotřebuje nic vědět, bolest Singularis skoro necítil/a a vlastně se takovým situacím nechtěl/a zcela vyhýbat, měly i svoji příjemnou složku: byl to kontakt s fyzickým světem, který potřeboval/a. Zrakem a hmatem vnímal/a okolní svět jen slabě, vzdáleně a nejasně. Většinu času trávil/a ve svých myšlenkách, přehráváním vzpomínek či přemýšlením o něčem, co přečetl/a, zhlédl/a, napsal/a či chtěla napsat. Občas se trochu otlouct byla dobrá příležitost, jak zůstat s fyzickým světem v kontaktu.

K logice však měl/a Singularis silný vztah: logika ho/ji naplňovala; věděl/a, že by bez ní nemohl/a žít, že logika je je/ho/jí nedílnou součástí a dává mu/jí sílu, odhodlání a víru. Nebyla to však logika černobílá, ale obrazně řečeno barevná: bylo v ní určité místo i pro paradoxy, dvojsmysly, chyby, pochybnost, neznalost, emoce, city a intuici. Všechno to bylo jistým způsobem, za určitých okolností a z určitého hlediska logické... Ale vraťme se k příběhu.

Singularis vyšel/a z koupelny. Dveře nechal/a otevřené. Tak to bylo v pořádku. Odložil/a brýle k počítači, protože je potřeboval/a především tam. Pak si vzal/a fén a vlasy si s ním vyfoukal/a do sucha. Pod županem mu/jí byla trochu zima, ale věděl/a, co s tím, tak se pousmál/a a nafoukal/a si tam fénem teplý vzduch. Bylo to úžasně příjemné. Vypnul/a fén, šel/šla ho vrátit na místo, kam patřil, a pak ještě v koupelně vyměnil/a župan za tričko.

V očích cítil/a jemné pálení, tak vzal/a drobnou láhev oční vody, zaklonil/a hlavu a nakapal/a si ji do očí. Studila, ale příjemně. Singularis pomalu pohyboval/a očima, aby se oční voda roztekla, a pak je prudce sevřel/a, aby ji z nich vytlačil/a. Cítily se lépe, tak položil/a láhev na její místo.

Vrátil/a se k seznamu úkolů, vzal/a pero a s pocitem uspokojení zatrhl/a políčko u úkolu „Umýt si vlasy“. Úkol byl splněn a vše bylo v pořádku.


přidáno 09.07.2016 - 07:17
Cuk: Děkuji. :-)
přidáno 08.07.2016 - 21:07
Čekala bych, že popis umývaní vlasů začne být po chvíli nudný, ale tady se tak nestalo. Taky v tom vidím spíše ženskost :)
přidáno 30.06.2015 - 05:32
Amelie M.: Děkuji za postřeh o fénování. Mám radost, že ti to připadá čtivé i že to sedí na oba rody. :)

Děkuji za technickou poznámku. Povídku jsem na tři verze dělil/a až nakonec - původně jsem ji napsal/a v ženském rodě, pak přepsal/a na mužský/ženský a teprve nakonec ji zase dělil/a na tři verze. Verzi v mužském rodě jsem si po sobě bohužel neprošel/a, což byla chyba. Teď jsem tam našel/a a opravil/a spoustu chyb. Snad už je to v pořádku.
přidáno 30.06.2015 - 00:09
pro mě je zajímavé už jen to, že jsi napsal/a povídku, která v podstatě sedí na oba dva rody.. když vezmu v úvahu, že chlap s delšími vlasy, si je fénuje.. já totiž snad nikdy neviděla chlapa, fénovat si vlasy, proto mi to přijde lehce ženské, ale netvrdím, že je :)) jinak hlavní postavou může být kdokoli..

i když je to na první pohled "o ničem", pro mě to bylo překvapivě čtivé..

technická: četla jsem verzi v mužském rodě a často ti to tam ujíždí do ženského.. ale nedivím se, osobně bych z těch rodů taky zblbla :))
přidáno 29.06.2015 - 05:36
Severak: Pro mě je hlavní, že jde o úspěšný experiment. Do budoucna bych rád/a takových povídek napsal/a víc. Ty tři varianty podle mě mají smysl, protože člověk má tendenci zaujímat k nim (pravděpodobně v závislosti na naučených stereotypech) různé postoje a chtěl/a bych, aby měl možnost volby.
přidáno 29.06.2015 - 05:32
casa.de.locos: Máš pravdu, i když určitý vliv může mít i to, že jsem se při psaní stylově Hudbou ticha inspiroval/a - ten přístup k věcem jsem zdůraznil/a, jinak by nejspíš zůstal mnohem víc skrytý.
přidáno 28.06.2015 - 23:15
Zajímavý experiment. Tak běžná věc jako je mytí hlavy jde popsat jako povídka a přitom to skutečně není nudnější popis než třeba nějaká bitva.

Četl jsem jen variantu v ženském rodě, je zajímavé, že jsou hned tři.

No, nicméně až já budu psát povídku z koupelny, bude asi o tom jak tam někdo uklouznul a pořádně se potloukl.. :-D (tady zase mluví moje zkušenost)
přidáno 28.06.2015 - 21:35
Singularis mi v ženském rodě trochu připomíná Auri (ačkoli se řídí logikou a nikoli intuicí, má podobný citlivý přístup k věcem). Celé dílo se mi četlo překvapivě dobře a rozhodně je jako částečná vlastní charakteristika/náhled do autorova myšlení moc pěkné.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Plytká hygiena hlavy : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Kolik máte před sebou jablek?
Předchozí dílo autora : Svižný průlet intuicí ticha

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

Fantasy meč

Jak se nejlépe inspirovat k napsání rytířské básně? Staňte se rytířem!

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2020 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku