Barevné obálky bílých knih

gajda: Četl jsem teď o jeho obavách...

Já si to maluju tak (moje soukromé sci-fi), že následujících 100 let můžeme být v klidu. Budeme se mlátit jako lidstvo jen mezi sebou, jako doposud. I za pomoci AI. Ale za vším bude pořád člověk jako vrchní generál.

A za těch 100 let začne vystrkovat AI pazoury, a za 200 si s ní dáme nějakou rozhodující bitvu o pána planety :D A možná nás vyhladí a lidé jako takoví přestanou existovat.

LUKiO: Myslíš, že se s ní budeme prát až za 200 let? Možná už za 20. I Geoffrey Hinton varuje, že to může být už brzy.

gajda: Je to tak. Nepoznáme, jestli text, který čteme, napsal živý člověk nebo umělá inteligence. To je už v podstatě přítomnost.
Nevím, jestli mít strach, nebo být jen fascinován. Což se vlastně nevylučuje. AI je extrémně zajímavá věc. Škoda, že nemohu žít aspoň 200 let. Chtěl bych znát budoucnost, jak se s ní, jako lidstvo, popereme :)

TualKraplak: Díky... Už je to ale dávno, co jsem něco napsal. Mrtvý umělec ;)

píšeš hezky

Možná to není přímo k dílu, ale.. tady mě nejvíc fascinuje věta: Mrtví umělci nemusí už nic. Hm, a nemrtví? V posledních letech mě fascinuje i děsí umělá inteligence. Možná jsi byl Lukio u toho na nějakém z našich psaneckých srazů jsem děsil Taron tím, že na web s básničkama nejdeme jen sami za sebe, ale jakoby v masce někoho jiného a tak ve výsledku jakoby neexistujeme. Ve virtuálním světě. Že naše umění jen jakoby letí nějakým internetovým vzduchoprázdnem. Ale zpětně mi přijde, že jsem tím tak nějak předjímal budoucnost, kdy nás nepozorovaně nahradí AI. Protože jednou to třeba poznat nepůjde. A mrtví umělci vstávají z hrobů, aby dopsali svoje symfonie, svoje příliš dlouhé romány a nedokončené obrazy... AI bude mrtvý umělec, který něco bude muset. Brrr.... s každou další větou v tomhle komentáři úplně cítím, jak tomuhle robotickému konci světa natahuju červený koberec.

Vidět bylo skrz...

Není prázdných slz...