Chůze podporuje myšlení. O realitě, iluzích, osamělých ovcích a oblíbených hlemýždích.
přidáno 08.07.2016
hodnoceno 6
čteno 407(8)
posláno 0
Je chladné léto. Na sobě mám tenkou bundu, ve které mi není zima, ale ani se nepotím, a na nohách mi dobře drží pohodlné černé sandály. Jdouc po stoupající asfaltové cestě, nesu zhruba pětikilogramový náklad.

Rozeběhne se mi fantazie a představím si, že by tím nákladem bylo moje vlastní dítě. Je to příjemná představa. U člověka s neobvyklou genderovou identitou není vůbec samozřejmé, že nějaké má. Byl/a bych jako Brian Molko. Ale takové představy si mohou dovolit jen děti. Ve skutečnosti je tím nákladem pětilitrové balení kojenecké vody, které musím donést do místa svého přechodného pobytu.

Dělám to sotva potřetí. Moje útlé tělo není na takovou námahu zvyklé a nepatří k nejsilnějším. Do mysli se mi vkrádá myšlenka, že by bylo hezké, kdybych mohl/a dělat něco, na co se hodím víc, a tu vodu by někdo donesl za mě, třeba nějaký pohádkový princ. Ale to je jen další dětská iluze. Vždyť i v Princezně Arete, kde takoví existovali, přicházeli, kdy se jim chtělo, a ne, když byli potřeba. (A o takového prince, který by pro mě povraždil třeba půlku království, aniž bych ho o to žádal/a, by stála snad jedině Olga Hepnarová.) Ne, není tu nikdo, kdo by ode mě převzal zodpovědnost. Jsem tu jen já a zodpovídám jen za sebe. Ale není to smutné. Právě díky tomu mám jistotu, že to, co dělám, má smysl a není to jen iluze vymyšlená někým jiným. Dává mi to sílu jít dál a namáhat svoje tělo jako volžský burlak. Připadám si trochu jako trosečník. Ten se o sebe také musí postarat sám, ale činí ho to snad androgynním?

Míjí mě nějaké oblečené tělo, tak ho nešikovně pozdravím: „Dobrý den.“ Dodržuji tak pravidlo, že ve městě se nezdraví, ale na venkově ano. Nečekám na odpověď a ani ji neslyším.

Asfaltová cesta zatáčí a přechází v kamenitou. Za plotem se tu pase několik ovcí. Zbystří a jedna po druhé přiběhnou k plotu. Včera jsem si je přišel/a vyfotografovat, a jakmile jsem na ně namířil/a objektiv, seběhly se a začaly se předvádět a pózovat. Myslel/a jsem, že to dělají jen lidé, zvlášť děti, ale tyto ovce to umí také. Když teď kolem nich jen projdu, nespokojeně zabečí: „Béé!“ Trochu se zastydím, že jim nemohu (a ani nechci) vyhovět. Myslím, že se cítí osaměle, celý den jsou zavřené v ohradě a touží po troše pozornosti. Třeba by pomohlo založit jim profil na sociální síti. Vystavily by tam svoje fotografie a dostaly by k nim spoustu likeů a komentářů. Nevím, zda je to druh pozornosti, o který ovce stojí, ale spoustě mladých lidí to ke štěstí stačí, byť ta jejich „ohrada“, ve které jsou celý den zavření, vypadá jinak. Myslím, že ovce na sociální síti jsou jen další iluzorní představa.

Skutečnost je, že kamínky pod mými sandály ujíždějí a vydávají křupavé zvuky. Musím si dávat větší pozor, kam šlapu. Občas se mi vyvrátí kotník. Důvěřuji svým botám; vím, že se na ně mohu spolehnout, a těší mě to.

Poslední úsek cesty vede po nízké trávě. Je příjemný a místy zasypaný borovými šiškami. Míjím místo, kde jsem předvčerejškem po dešti potkal/a hlemýždě. Na rtech se mi při té vzpomínce rozzáří úsměv. Hlemýždi jsou moji nejoblíbenější živočichové. Jsou to hermafrodité, žijí samotářským způsobem života a mohou se stáhnout do ulity, odkud pak opatrně vykukují. Někdy se chovám trochu podobně (v přeneseném smyslu). Myslím, že by se mi líbilo být hlemýžděm. Ale to je jen další iluze. V dvojepizodě Star Treku „Zvěřinec“ jsem našel/a ponaučení, že když si člověk zvykne žít v iluzích, úplně zdegeneruje. To mě děsí. Mám radost, že nemusím žít v hladkých iluzích, že žiji život opravdový a svůj. I když není sladký jako med. Ta trocha námahy za to stojí. Na druhou stranu iluze úplně nezatracuji; život v realitě mi s nimi stále připadá příjemnější a méně beznadějný. A ve fikci se často skrývá víc pravdy než v televizním zpravodajství.

Dojdu na konec své cesty. Ohlédnu se a mám zvláštní pocit. Vím, že pozítří či popozítří půjdu s vodou znovu. A jsem si jistý/á, že to tak má být.



přidáno 13.08.2017 - 18:05
Amelie M.: Myslím, že se ti moje psaní daří skvěle charakterizovat; mnohem lépe, než bych to zvládl/a sám/a. Co se týče cizích slov, jmen, knih a seriálů, doporučuji spíš zkoušet nejprve Wikipedii a až pak Google. (Kdybychom byly/i v kontaktu, ještě lepší by bylo se zeptat...) A líbí se mi, že se ztotožňuješ s tou myšlenkou o trosečníkovi.

Při čtení tvých komentářů mě to nutí se usmívat a smát. Je to jako když se člověk poprvé uvidí v zrcadle a nemůže uvěřit tomu, že tak nějak vypadá. Ale jsou to příjemná zjištění a budu rád/a, když v nich budeš pokračovat. Máš pozorovací a vyjadřovací talent. :-)
přidáno 13.08.2017 - 15:14
tvé psaní je zajímavé tím, že se vymyká většině a nutí člověka přemýšlet.. brian molko - netušila jsem dodnes, kdo to je.. používáš dost cizích slov, ne všechna znám a občas musím použít google, aby mi pomohl s porozuměním tvého textu :) miluju některé tvoje myšlenky "Jsem tu jen já a zodpovídám jen za sebe. Ale není to smutné. Právě díky tomu mám jistotu, že to, co dělám, má smysl a není to jen iluze vymyšlená někým jiným." .. zrovna o tom jsem dnes ráno uvažovala, takové malé deja vu.. vždy může přijít chvíle, kdy už nebudeme moci říct "já tomu nerozumím, udělej to ty".. je dobré se učit a dělat nejenom to, co se nám líbí, ale i to co je důležité a na co stačíme.. jsme to pak my.. a ne jen iluze, vymyšlená někým jiným.. " Připadám si trochu jako trosečník. Ten se o sebe také musí postarat sám, ale činí ho to snad androgynním?" .. s tím se zosobňuji..

ty tvoje "ulítlý" myšlenkový pochody, který mi jsou tak blízký - ovce a sociální síť.. ta vnímavost vůči hmotným věcem - boty, kterým důvěřuješ.. i myšlenka o iluzích mi je blízká.. ty jsi prostě neuchopitelný/á a o tom to celý je! a ta tvoje "oblečená těla" mne budou vždycky dostávat :))
přidáno 11.07.2016 - 19:41
Meluzina: Mám radost, že tě to nenechalo chladnou. :-) Myslím, že ne každý je něčemu takovému otevřený. Připadne mi zajímavé, že ti to připadne rozkolísané, asi je to způsobem vnímání. Podle mě to takto vybízí čtenáře k větší spoluúčasti a pozornosti, než kdyby se myšlenky neustále upínaly k jednomu tématu. Moc děkuji za komentář! :-)
přidáno 11.07.2016 - 19:10
Zajímavé, jímavé dojímavé :) Četba pro mě byla rohodně nevšední zážitkem. Trohu rozkolísané a nejsem si jistá, že bych vydržela číst delší úsek, aniž bych se začala ztrácet. Člověka to však skutečně nenechá chladným!
přidáno 08.07.2016 - 19:37
Cuk: Děkuji za komentář.

Jednou z věcí, které se v těchto povídkách snažím vyjádřit, je i můj způsob myšlení a k tomu takové odkazy nezbytně patří, protože různé knihy, filmy a seriály jsou pro mě významným zdrojem různých asociací a názorů. Jsou lidé (byť vzácní, např. já), kteří se na základě takových odkazů na některé odkazované dílo opravdu podívají a jistě pochopí, co tou zmínkou bylo míněno. V jiných podobných dílech mi právě takové odkazy chybí.
přidáno 08.07.2016 - 18:33
Celkově se mi styl psaní líbí, je to čtivé, nesedí mi tam ale občasné odkazy na osoby/seriály/pohádky apod. přijde mi to trochu z jiného soudku, nehodící se podle mě k tomuhle stylu psaní i když pro tebe tam určitě mají svůj smysl.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Průzkum zodpovědnosti : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Praktická rada
Předchozí dílo autora : O dvou introvertních veverkách

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

ChciKupon

Slevové kupony do spousty eshopů, vybíráme pro vás ty nejlepší :)

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

Patos

Krátké a mnohdy vtipné či šokující vystřihovánky ze života.

© 2007 - 2019 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku