1638.gif
datum 06.12.2012
ying-yang 32, žena, muž
mailbox

komentáře uživatele komentáře k dílům uživatele :

všechny
přidáno 17.09.2019 - 19:50
komentářů2
Amelie M.: Pochopila jsi to správně a moc ti děkuji za úsilí, které jsi tomu textu věnovala, i když bylo asi zbytečné. Zajímalo by mě, v jakých myšlenkových pochodech jsi se ztratil/a a co je vyvolalo. Asi se mi tu myšlenku nepodařilo popsat moc srozumitelně, což mě trochu mrzí, protože je to dost jednoduchá věc.

„jestli nám právě díky nálepkám paradoxně neunikne něco fajn“ − to se samozřejmě může stát, jenže někde jsem četl/a ponaučení, že vždycky nám něco uniká, protože všechno stejně projít a usledovat nemůžeme, takže je to vlastně jedno. Když nám něco unikne, přijde něco dalšího a nemá smysl se tím trápit. Já tomu celkem věřím, tak se tím netrápím. Něco mnohem horšího je systematická cenzura − když něco cíleně organizuje, aby nám a pokud možno i všem dalším něco uniklo. To je pak zlé.
přidáno 16.09.2019 - 20:17
komentářů2
upřímně mi ten tvůj text dal trošku zabrat, po prvních pár přečteních jsem se v tom ztratila (možná jsem o tom přemýšlela víc, než je zdrávo) než mi došlo, že je to asi myšleno opravdu tak jednoduše, jak jsem to nejdřív pochopila.. tedy, pochopila jsem to takhle - pokud něco někam vkládám, dám k tomu nálepky s ohledem na obsah vložené věci.. čtenář má pak na výběr, jestli to chce číst nebo ne.. a vyhne se tak něčemu, co ho dráždí, co nerad čte atd. a naopak si vybere to, co ho opravdu zajímá.. anebo se tam jde cíleně zhádat a vybere si první zmíněnou variantu.. a všichni si přijdou na své..

jo, proč ne, já bych to docela brala.. :) otázkou je, jestli to lidé dokáží správně onálepkovat a jestli nám právě díky nálepkám paradoxně neunikne něco fajn, kdo ví.. například ten potenciálně nevhodný obsah na you tube často z mého pohledu není nevhodný.. no a přesto je tam upozornění.. je to hodně o osobních pohledech na věc..

PS: pro mě by třeba zrovna nálepka "spoiler" byla jedna z nejdůležitějších.. :)
přidáno 15.09.2019 - 20:28
komentářů2
Meluzina: Cíle originálního autora mohou být velmi různé. Někdo píše proto, že na knižním trhu něco postrádá, tak se to pokusí napsat. (Toho pak jen zklame, když zjistí, že ostatní nepostrádají to, co on.) Jiný autor zase může psát hlavně pro vlastní zviditelnění a propagaci svých názorů. (Toho pak asi neuspokojí prakticky žádné množství čtenářů.) Někdo může psát z nadšení pro něco a někdo zase může být beznadějný grafoman, který píše čistě pro vlastní psaní a ani by to po sobě nepřečetl. (Ten pak nemá moc důvod stát o nějaké čtenáře.) Někteří autoři píšou pro vlastní děti, ale ti nebývají originální, protože děti jsou ještě nezkažené, takže pro ně originalita nemá žádnou cenu. (Ale myslím, že knihy vyzkoušené na vlastních dětech bývají obecně relativně kvalitní.)

Takoví autoři tedy nemají skoro nic společného. Síť odběratelů si autor může vytvořit, pokud najde lidi, kterým jejich tvorba k něčemu opravdu bude. A to je často ta potíž, protože dnes většina čtenářů, kterém jsem potkal/a, očekává mainstreamové knihy a většina knihkupectví jim je nabízí v nedostižné kvalitě, takže v tomto není žádný prostor pro něco nového a originálního.

Navíc čím originálnější dílo, tím nižší je pravděpodobnost, že vůbec k něčemu bude, a málo originální dílo zase může být snadno nahraditelné jinými.

Děkuji za myšlenky.
přidáno 15.09.2019 - 20:06
komentářů8
Amelie M.: To mě velice těší. Nějaký takový účinek na čtenáře jsem si představoval/a. :-)
přidáno 15.09.2019 - 19:35
komentářů8
shora dolů jsem našla spoustu známých míst.. vrátila mne zpátky do povětšinou krásných vzpomínek od dětství do dospělosti..
přidáno 14.09.2019 - 21:53
komentářů2
Co je cilem originalniho autora? Kolik ctenaru by ho uspokojilo? Maly zemedelec si mozna pres sousedy udela sit odberatelu, nijak velkou ale dostatecnou. Nefungovalo by to i u toho autora?
přidáno 11.09.2019 - 15:56
komentářů12
Sebastián Wortys: Mám podobné zkušenosti; nejzábavnější je, když má počítač hodně pomalý pevný disk, to pak může aktualizace Windows trvat i dvě hodiny. Ta konspirační teorie je zajímavá, ale pokud je na tom něco pravdy, Microsoft to nepřehání. Kdyby si chtěl z počítačů udělat pracovní sílu, snažil by se víc využívat ty výkonnější; podle mých zkušeností ale na výkonnějších počítačích proběhnou ty aktualizace podstatně rychleji. Netvrdím, že během aktualizace nedělá Microsoft na počítači nic skrytého či podloudného, ale nemyslím, že by jeho primárním cílem bylo využít výpočetní výkon uživatelova počítače, když má výpočetní cloudy, které jeho uživatelé využívají. Spíš shromažďuje a odesílá infomace o tom, co uživatel se svým počítačem dělal, když se Microsoft zrovna „nedíval“.

Děkuji za přečtení a komentář.
přidáno 11.09.2019 - 10:08
komentářů12
Znám doktorku, které se Windows začal aktualizovat v pracovní době, trvalo to zhruba půl hodiny a během té doby musela nechat objednané lidi dřepět v čekárně, jelikož neměla přístup k potřebným informacím. A ještě větší „srandou“ prý je, když se začne aktualizovat počítač napojený na nějaký přístroj, který je potřeba nechat zapnutý. Jakoby si někdo myslel, že aktualizace operačního systému jsou důležitější než lidský život. Kdo ví, třeba si Windows z počítačů po celém světě, skrze proprietární software, dělá bezplatnou „pracovní sílu“ pro tajné distribuované výpočty (zaměřené na posilování vlastní moci), které přijímá a hotové odesílá v čase aktualizace...
přidáno 29.08.2019 - 17:43
komentářů8
Meluzina: Tvoje myšlenky nejsou vůbec zcestné. Mohlo by se třeba stát, že nějaká firma by chtěla lidem cosi jako nirvánu nabídnout, ale mělo by to nechtěné vedlejší účinky a skončilo by to tak, že by pak ti lidé byli ještě mnohem závislejší a ovladatelnější než jsou teď.

Líbí se mi, že ta povídka podněcuje takové úvahy... :-)
přidáno 29.08.2019 - 17:39
komentářů8
Amelie M.: Ta životní fáze je dobrý postřeh. Věřím, že v některých životních fázích se lidé mohou plnohodnotně zamilovat i platonicky a pak by to mohlo jít.
přidáno 29.08.2019 - 09:22
komentářů8
Singularis: čas, který jsem povídce věnovala nepovažuji za ztrátu, docela mě bavilo o tom zapřemýšlet, proč, jak a tak

jinak co se týká tvé reakce, asi úplně nesouhlasím s myšlenkou, že se nelze zamilovat do robota, pokud není poměrně věrnou napodobeninou člověka.. umím si představit, že dost lidí podlehne i jen iluzi o citech a souznění, a fyzično jde stranou.. asi záleží, v jaké životní fázi se kdo nachází a na jeho vlastní osobnosti.. jen si vezmi, kolik lidí uspokojuje jen komunikace po internetu, milá písmenka klidně od neznámých nebo pro ně nepřitažlivých lidí.. a tak by to mohlo fungovat i s roboty..
přidáno 29.08.2019 - 02:14
komentářů8
Hmmm, love story mi nesedí, o tom už byla řeč. Nicméně jsem na základě povídky přemýšlela, jestli je možné, že se lidé dobrovolně vzdali emocí a postoupili tak do nějaké vyšší dimenze bytí a hned jsem si vzpomněla na pana Spocka. :-)
Emoce nás činí zranitelnými, snadno ovladatelnými atd. Navíc oproštění od touhy je i cílem některých filosofií a náboženství. Nebyli bychom pak ve stavu jakési nirvány?
Jenže to tu nesedí, protože tady jsou lidé programovatelní. Tak nic. :-)
přidáno 28.08.2019 - 17:10
komentářů8
Severak: To s těmi pohledy se mi nechtělo popisovat. :-D
přidáno 28.08.2019 - 17:02
komentářů14
Amelie M.: :-)
přidáno 28.08.2019 - 16:59
komentářů8
Amelie M.: Souhlasím. Myslím, že se na té povídce dost negativně projevilo to, že jsem ji psal/a na workshopu tvůrčího psaní a ta jejich metoda mi neprospěla. Fungovalo to tak, že jsme nejprve napsali krátký text na několik slov, pak jsme ten text měli vylepšit s použitím odpovědí na otázky o smyslu našeho života, úspěších a neúspěších, a nakonec jsme měli strukturu děje přenést do prostředí, které je nám blízké.

V mém případě ten původní text byl o básníkovi, který při procházce po poli uviděl kombajn a ve své fantazii se propadl do světa, kde se v konvicích vaří moč a do záchodu lije čaj; byl z toho nešťastný, protože mu moč nechutná, tak psal básně, ve kterých vyjadřoval svoji touhu po návratu, a tu touhu vyslyšela dívka Alenka, která ho vzala za ruku a králičí norou ho vytáhla do normálního světa a žila s ním šťastně až do smrti. Takže ta myšlenka o citech robotů je tam jen proto, že v původním textu byl svět, ve kterém jsou věci tak nějak obráceně. Jiný smysl tam nemá.

Zamilovat se do robota, pokud není poměrně věrnou napodobeninou člověka, je docela problém, protože to odporuje sexuální orientaci. Lidé jsou sexuálně orientovaní jen na lidi. Inteligentní tvory, kteří se lidem nepodobají (vzhledem, hlasem, ...), je pro ně hodně nepříjemné i jen vidět, natož milovat. Člověk se sice může zamilovat i do člověka, který ho sexuálně nevzrušuje, ale pokud vím, obvykle z toho nebývá dostačující a plně uspokojující vztah.

Absence možnosti procítění zřejmě vychází z toho, že jsem se do psaní dost nutil/a, měli jsme na psaní hodinu a moc se mi do toho nechtělo.

Takže se omluvám za čas, který jsi té povídce musela věnovat...
přidáno 28.08.2019 - 16:35
komentářů8
Amelie M.: Úplně s tebou souhlasím a moc děkuji za komentář a za vyzdvihnutí některých myšlenek. Ano, je to smutné...
přidáno 28.08.2019 - 16:32
komentářů8
Meluzina: Určitě je pro něj přijatelnější věřit, že kvalitnější sociální kontakty nepotřebuje. A hlavně si myslí, že nestojí za to. Důležitým aspektem bude i lenost − ke kontaktům se skutečným člověkem by se s ním musel domlouvat a domluvy plnit, věnovat mu zbytky svého volného času atd. To, co dělá s tím videochatem, dělá v pracovní době, na místě, kde by stejně musel sedět, a je to jednodušší než nic nedělat. A určitě se vidí mnohem lepší, než ve skutečnosti je. Vždyť už jen to, že vinu za svoji situaci přičítá výhradně okolnostem a nepřipouští, že by sám udělal něco špatně − to přátelé ho opustili a doba je zlá, on je v tom zcela nevinně...

Sledování a vystavování se na sociálních sítích bych nesrovnával/a. Profil na sociální síti je podle mě něco jako šaty − není to člověk a není to ani jeho život. Je to něco, co si člověk kdesi pořídil, složil k sobě a „dal na sebe“. Je to něco, co chce na člověku vidět společnost (a motivuje ho k tomu dáváním „likeů“, v případě šatů příjemnými pohledy, lichotkami, pochvalami či pozorností).

Sledování je něco docela jiného. Tím se úplně cizí firmy dozvídají o člověku ty nejintimnější věci (viz třeba tu historku o mladé ženě, o níž Google věděl, že je těhotná, dřív než její otec). Žádný rozpor v tom není. Spíš vidím problém v tom, jak snadno sociální sítě přinutily uživatele říkat/psát o sobě něco veřejně. Veřejně znamená, že si to může přečíst kdokoliv. Dokonce i váš největší nepřítel, který všechno, co se o vás dozví, zneužije proti vám.
přidáno 28.08.2019 - 14:09
komentářů8
souhlas s Amélií. Povídka je moc rychlá.

Kupříkladu "jejich pohledy se setkaly, což oběma vyrazilo dech" je trestuhodná zkratka, ale uznávám, že já sám občas dělám podobné zkratky.

To, že roboti ve snu měli city a lidé ne, sice smysl nedává, ale na druhou stranu je to sen a ten může být bez smyslu.
přidáno 28.08.2019 - 08:15
komentářů14
.. mně tohle dílko přijde geniální
přidáno 28.08.2019 - 08:09
komentářů8
líbí se mi zde pár myšlenek, které jsi skvěle uchopil/a, a které stojí za pozornost, i když je to vlastně dost smutné..

"Každý se stará jen o sebe a svoje potřeby a nemá čas málem ani na zaměstnání. Moderní člověk je nezávislý. Nepotřebuje souhlas druhých lidí, takže je bere jen jako objekty k uspokojení svých potřeb. Lidé nehledají kompromisy a nevyvažují svoje zájmy, každý si může vybudovat vlastní „mikrokosmos“ a v něm si prosadit svou."

"Rozhlédnu se kolem a všimnu si bezpečnostní kamery na okraji parku. Počítač, který ji řídí, určitě ví, kdo jsem a co dělám. Ale jsem moc rád, že neví, na co myslím. Některé myšlenky bych chtěl sdílet, ale nemám s kým, ale jiné bych sdílet nechtěl. Až budou kamery vidět lidem do duše, budou muset skončit tisíce let pokrytectví. Bude muset dopadnout úplně stejně jako náboženství."

"Pod její koženou tváří se skrývalo nenápadné potěšení z toho, že už pozítří bude Jan Novák bez práce. Nesnášela lidi, kteří brali druhé jen jako objekty pro uspokojení vlastních potřeb, a byla přesvědčená, že Jan Novák je jedním z nich, přestože ho znala jen podle jména a záznamů obrazovek jeho služebního počítače. Nezajímaly ji příčiny ani následky. Nezajímalo ji, co ho dohnalo k tomu, co dělá. Nezajímalo ji, jak se Jan Novák cítí a proč si zvolil zrovna tuto práci. Nezajímalo ji, že Jan Novák vyhazov nesnese, spáchá sebevraždu a jeho rozkládající se tělo bude objeveno až o tři týdny později, protože žije opravdu osaměle. Ani mu nesměla pomoci vyřešit jeho patologické psychosociální problémy. Jejím úkolem bylo sledovat, kontrolovat a vyřazovat."

novák si myslím není v této době již ojedinělý, takových osamělých běžců, kteří si nahrazují kontakt s lidmi, různými a možná i vyšinutými způsoby je čím dál víc.. jo, máme kolem sebe spoustu lidí, ale neumíme s nimi komunikovat, jsme si blízcí a přesto tak vzdálení..
1|2|3|4|5|6|7|8|9|10|11|12|13|14|15 ... 43

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

Patos

Krátké a mnohdy vtipné či šokující vystřihovánky ze života.

© 2007 - 2019 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku