O životě a přátelství dvou veverek. Za inspiraci děkuji casa.de.locos, Angele Carter, Pavlu Říčanovi a Patricku Rothfussovi.
přidáno 02.07.2016
hodnoceno 9
čteno 771(10)
posláno 0
Před několika lety v sídlišti Lesná žila mladá veverka jménem T. Měla křivý ocas a řídkou roztřepenou černou srst. Trochu záviděla ostatním veverkám jejich hezké zrzavé ochlupení a symetrický ocas, ale byla hodná a přála jim to. Přesto ji to trápilo. Žila daleko od ostatních v opuštěné ptačí budce a měla v ní za vrstvou slámy ukrytou sbírku svých nejchutnějších semínek a oříšků, kterou trpělivě udržovala. Dobře věděla, kde který druh roste a na co si dát pozor při sbírání a toužila radit ostatním veverkám, a být tak užitečná. Ale ty o to nestály. Když byla poblíž, pokaždé se bavily jen o svých ocasech, péči o chlupy a jak být co nejroztomilejší. T. se cítila smutná a nepochopená.

Jednoho květnového večera, když se v jižní části Čertovy rokle rozsvítilo pouliční osvětlení a severní část potemněla, potkala T. veverku jménem C. Když se jí zmínila, že má sbírku semen a oříšků, C. zvědavě zamrkala a usmála se. Od té doby se o sebe zajímaly, stýkaly se častěji a povídaly si.

C. znala také nějaké oříšky. T. vybrala jeden druh oříšků, které měla ráda, a dala jí ho ochutnat. Chutnal jí! T. to udělalo velikou radost. Nabídla jí jiný ze svých oblíbených oříšků, který jí samotné velice chutnal. C. ho ochutnala, ale zavrtěla hlavou. Nechutnal jí. T. byla zklamaná, ale C. řekla, že to nevadí, a tak se stýkaly dál.

Zatímco T. jako většina veverek vstávala ráno, přes poledne se vracela do hnízda (v jejím případě budky) si odpočinout a večer usínala, C. se probouzela až odpoledne a vydržela vzhůru i po půlnoci. Přes noc, zatímco T. spala, nasbírala C. pět svých nejoblíbenějších druhů oříšků a následující odpoledne je nabídla T. T. ani jeden z nich neznala a byla jí za to moc vděčná. Všechny je ochutnala a dva z nich jí velice chutnaly. To udělalo C. radost a řekla T., že ji má ráda. T. odpověděla, že ji má také ráda, a byla to pravda.

Jaro bylo vystřídáno létem, léto podzimem, a když opadalo listí ze všech listnatých stromů a jehličí z modřínů, už dávno nebyla žádná semena ani oříšky. Venku mrzlo, C. a T. si připadaly starší a dospělejší a bylo čím dál těžší vylézt z hnízda. Přesto se občas setkávaly, vyprávěly si příhody ze života a každé z nich připadal život té druhé zajímavější než ten její. C. vyprávěla o třpytivých hvězdách, které se v noci objeví na obloze, když se veverka dostatečně vzdálí od světelného smogu, a o tom, jak má každá cesta v noci svoje jméno a pocit, úplně jiný než ve dne. T. jí vyprávěla o chladivé ranní rose, o východu slunce a nejjemnějším dopoledním vánku. C. vyprávěla, jak jí jednou pronásledovala obrovská sova, nejspíš výr velký, protože lezla po špatné cestě, ale hbitě kličkovala a sova místo ní nakonec chytila nějakého jiného hlodavce, T. jí zase vylíčila, jak ji honila doga, největší pes, jakého kdy viděla, a T. před ní utekla na strom.

Spolu jim bylo příjemně, podporovaly se a zažívaly vzácné pocity pochopení a soucitu. Jednou, když bylo T. smutno, jí C. naslouchala a chápala všechno její trápení, což T. nesmírně pomohlo. Jindy se zase cítila sklíčeně C. a napravilo jí náladu, když jí T. vylíčila jeden ze svých nejpříjemnějších dnů.

Když se scházely, vůbec jim nezáleželo na tom, jaké má T. chlupy, ocas či pohlaví. Veverky nemají pohlavní dimorfismus a ani jedna z nich nechtěla, aby spolu žily či aby se snad pářily. Chtěly se jen stýkat a sdílet svoje příjemné i nepříjemné pocity, strasti i slasti, protože k životu patří obojí a jedno bez druhého nemá smysl. Chtěly se o sebe navzájem zajímat a podporovat se. A když se rozešly, vzpomínaly na to, co si řekly, a to bylo ještě hezčí, než když byly spolu, protože se přitom projevoval vzpomínkový optimismus.

Po čase přišlo opět jaro, sníh roztál a kolem chodníků se objevily první květy. Toho roku si každá z nich našla svoji cestu životem, ale na tu druhou přitom nezapomněla. Ačkoliv měly obě řadu mláďat a věnovaly jim spoustu času, stýkaly a podporovaly se šťastně až do smrti.

Dnes už jsou obě mrtvé, protože v přírodě se veverky dožívají jen zhruba tří let, ale prožily příjemné a naplněné životy a jejich potomstvo žije dodnes v korunách stromů a návštěvníci sídliště Lesná mohou občas některého z jejich potomků spatřit, když jsou potichu a dívají se kolem sebe.

-- „V noci má každá cesta svoje jméno a pocit, úplně jiný než ve dne...“


přidáno 20.09.2016 - 09:08
Singularis: Myslím, že veverky nejsou klišé, je to spíš zvláštní náhoda. Ale bohužel, pohádky o veverkách, které si pro mě někdo vymýšlel, nejsou nikde zaznamenané...
přidáno 15.09.2016 - 04:52
Orionka: Souhlasím, že je to docela zvláštní příběh. Vznikl při podobné příležitosti, jakou zmiňuješ (pro někoho, na kom mi záleží). Zajímal by mě ten příběh, který ti někdo vyprávěl, já jsem se totiž, myslím, s tématem kamarádících se veverek dosud nesetkal/a, ale možná je to jen tím, že jsem s lidmi dosud málo komunikoval/a. Třeba časem zjistím, že je to klišé...
přidáno 13.09.2016 - 19:59
Pro mě je to velmi zvláštní příběh. Na Lesné jsem vyrostla, i ten noční chodník v Čertově rokli snad poznávám. A pohádky o dvou veverkách, co spolu kamarádily, mi docela nedávno vyprávěl někdo, na kom mi moc záleží. Říkám si, že o veverkách asi nevíme zase tolik, aby ty příběhy mohly být moc odlišné. Hm.
přidáno 13.09.2016 - 19:39
ferina lišák: Děkuji za komentář. :-) Abych pravdu řekl/a, pojem laskat jsem ještě nedávno neznal/a také, přestože už jsem se s laskáním mnohokrát setkal/a. Možná se o něm příliš málo mluví. Google mi pro slovo "laskat" ukazuje jen 108 tisíc výsledků, zatímco třeba "diagnóza" má milion 280 tisíc, "seriál" 15 milionů a 700 tisíc, "mimozemšťan" 610 tisíc; a "pohlavní dimorfismus" zase jen 18 200 výsledků.
přidáno 13.09.2016 - 18:06
brněnská pohádka :-) jo ten dimorfismus je opravdu pro malé děti dost neuchopitelný. moji spolužáci neznají pojem laskat a to je mi 20.
přidáno 09.07.2016 - 16:58
poll: Děkuji. :-)
přidáno 09.07.2016 - 16:55
líbí :-)
přidáno 03.07.2016 - 07:07
Severak: Děkuji za komentář.

Mám dojem, že zrovna pohlavní dimorfismus se učí někdy asi v sedmé třídě (v biologii živočichů), takže "větší děti" už ten pojem budou znát. Kromě toho dnešní moderní děti mívají už od momentu, kdy se naučí číst, k dispozici Wikipedii (některé možná ještě dřív), čímž ale nechci říkat, že by ta pohádka byla určena právě jim; ideální by bylo, kdyby to dětem vysvětlili rodiče.

Jinak, nedávno jsem zhlédl/a jednu epizodu seriálu Winx Club ( http://www.csfd.cz/film/315194-winx-club/komentare/ ), který je evidentně pro děti (a ani jim bych ho nedoporučil/a), a tam byla hlavní zápletka, že víly sháněly "spektrografický lokalizér". :-D Oproti tomu je "pohlavní dimorfismus" velice užitečný pojem... Myslím, že jazyková zásoba dnešních dětí se výrazně posunula ve prospěch odborných termínů, ale přesto děkuji za postřeh. :-)
přidáno 02.07.2016 - 23:23
Viděl bych v tom drobné nedostatky - dětem bych asi nečetl odborné výrazy jako "pohlavní dimorfismus". V lepším případě se budou ptát, co to je. Jazyk bych tedy asi trochu přizpůsobil dětem

Ale jako bajka je to pěkné.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
O dvou introvertních veverkách : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Průzkum zodpovědnosti
Předchozí dílo autora : Po okolí symbolu maskulinity

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

IPad Pro

Na velkém iPadu Pro vám půjde psaní básní pěkně od ruky.

ChciKupon

Slevové kupony do spousty eshopů, vybíráme pro vás ty nejlepší :)

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

Patos

Krátké a mnohdy vtipné či šokující vystřihovánky ze života.

© 2007 - 2019 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku