04.02.2026
8
210 (11)
0
Venku je Advent, mlha, tma
a Slunko nevidět už kolik dnů
Těžká mokrošedá obloha
unesla do mračen zahradu

Někde tam ještě výš nad nebem
kejhají divoké husy - a já je nevidím
V blátivém studenu za domem
štípám vlhké dřevo, dýchám mokrý dým

Budí se zahrada, naslouchá večeru
Kejhání zachvívá chladnými větvemi
Narovnal jsem se a odložil sekeru
Mlhou jsem a nohy mám tady na zemi
 21.02.2026 12:57
Leslie: díky, moc mě potěší, když se mi podaří naladit na frekvenci, na které nejsem jenom já :)
 19.02.2026 10:17
Hezky obrazná, přeneslo mě to na to místo... do té atmosféry, kterou se opravdu povedlo vykreslit a dostat až sem ke mně. Super.
 08.02.2026 18:42
Orionka: děkuji moc!
 08.02.2026 18:19
Zajímavá představa v tom posledním verši. A moc pěkně popsaná atmosféra.
 05.02.2026 11:03
Hezké, to mi připomnělo, že už chci na svoji chaloupku, do své ukryté poustevny za liškami a medvědy a vlky, honit se po lese za laněmi, brouzdat ranní mlhou a šlestit listím pod nohami... mám v kanclu zimu.
 04.02.2026 16:41
Zajimavá.
Šedost dnů.
Bezhvězné noci.
Tahnoucí hejna k nevydění.
Vlhko prostupuje k kůži.
Jen krb hyčká.
 04.02.2026 13:19
LadyLoba: Jsi laskavá :)
 04.02.2026 13:07
Díky, už jsem ji komentovala jinde ... a teď už na mě jinak dýchá

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.