Na šachovnici touhy

Na šachovnici touhy

Co to používáš za lektvary
jež chutnají jak medové nektary?
Co je to v nich za čáry,
že jen líznu si a jsem na káry...

Jedním z nich je smyslnost,
té já nemám nikdy nikdy dost,
vždyť můj Milý já z Tebe žasnu,
tak pojď už ke mně brzy zhasnu.

I když vlastně ... já chci Tě vidět
a klidně se budu přitom i stydět.
Z téhle té smyslů opilosti,
nechce se mi vystřízlivět..

Z toho přiznání je mi až do breku
však stokrát lepší než aby bylo to ke vzteku.
Já odhodlám se a překročím tu řeku,
už nechci být před tebou na útěku.

Marně se bráníš a přede mnou utíkáš
tím hloub do osidel mých pronikáš.
A já po tobě jdu jako divá šelma,
do šera svítí jen očí mých bělma.
V tom šeru mé tělo touhou plane
najdeš mne než žárem celé vzplane?

Ten žár vášně já cítím z dáli,
a je mi příjemný, i když trošku pálí.
Ty žhavé kapky touhy na mou kůži kanou,
já jsem tady, už nebudu stát stranou,
už nebudu říkat, co mne trápí,
tak ať už ta šelma do mne zatne drápy.

Snad na to bude dosti smělá
aby vzala si vše, co vzít si chtěla,
ať patří jí vše z mého těla,
a já ji mít budu za anděla.

Ta nekonečná vteřina právě míjí,
a já cítím dech šelmy na mé šíji,
chci to a vůbec se nebráním,
svou hlavu ochotně zakláním.

Vidět tuhle kočičku jak vrní blahem
nechám si dát šach mat jedním tahem,
a u toho se nebudu bát nahlas říci,
ať si mne vezme přímo na té šachovnici.

Nechám její zuby, ať proniknou mou kůží,
tep se mi zrychlí a zorničky zúží,
a než uplyne okamžik příští,
něco horkého ven z mého těla prýští.

Leč není to krev, rudé to není,
tak proč působí to takové omámení,
to proudí mezi námi řeka citu,
která nevyschne ani do úsvitu.

Proudem té řeky já nechám se nést,
ke všem jejím skutkům přeji si svést.
Chci se dívat, jak se mi pod rukama mění,
a vůbec mi nevadí, že na mě zuby cení.

https://www.youtube.com/watch?v=se3IgpBMazk&list=RDse3IgpBMazk&s
tart_radio=1