Moudrost stáří

Mámou jsi se stala.
Život tvoru dal.
Když  do tebe vrostl,
zcela s tebou srostl.

Pak tvoreček z tebe,
prvně viděl nebe.
Slyišel známé hlasy.
Svou řečí povídal si.

Rostl jako stromek,
vnímal, moudřel,dospíval.
I boty času prodřel.

Už nej s tebou i jinými si

povídal.

Poznával city,

nejen láskyplná jsi ty.

Zradu,faleš,lež a pravda

se špatně rozpoznává.

Vědění nového,

celý život nepřestává.

Ty však stále jsi tou

mámou už však tváří

méně známou.

Čas vše tak nějak maří,

zbude moudrost stáří.