… jedna z podzimu. True story.
 10.02.2026
6
236 (9)
0
Dneska jsi mi vklouzla do ložnice
mezerou v okně na ventilačku
jako nečekaný host

S podobností snad náhodnou
uměla sis také najít
tu nejpodivnější škvíru
vedoucí do pasti

Nechala jsem okna dokořán
ale ty
zakroužila jsi splašeně po pokoji
a pak -
přesně mířenou trajektorií
do toho jediného
které se otevřít nedalo

jako všichni z nás
kdo už jsme tvrdě narazili
při zběsilém letu za svobodou
padla jsi naznak

Nabídla jsem ti tužku
(mé záchranné lano)
a tvoje pařátky
se jí s mdlou vděčností přichytily

když jsi pak bezvládně ležela
za mým oknem
bála jsem se
že je konec


sýkorko?


A ty
zvedla ses opatrně do sedu
přivřela víčka
a čepýřila peří

Omráčeně jsi poklimbávala
a tvé křehké nádechy
staly se živoucím zrcadlem

Až najednou
jakoby nic -
radostné zacvrlikání
a škrábnutí drápků
o parapet


Sýkorko leť


 21.02.2026 13:04
Škrábnutí drápků o parapet :)
 19.02.2026 10:26
puero: To zní hezky, to by se líbilo synkovi. Máme jednu moc milou starou knížku o datlovi, který se snaží přijít na to, proč má zrovna on jen černý kabátek s červenou čepičkou... a tak létá po lese a ptá se ostatních a tím se s nimi nenásilnou formou seznamuje.
 19.02.2026 10:23
LadyLoba: Brigita: Díky moc.
 11.02.2026 09:41
Podobné básničky mi vždycky připomenou, jak jsem kdysi chtěl vytvořit obrázkovou učebnici malých ptáčků pro děti, aby uměly poznat sýkorku, hýla, rehka, vrabce... každý ptáček měl mít obrázek a pěknou krátkou říkanku.
 11.02.2026 07:04
Nádherný příběh.
 10.02.2026 20:46
Super story

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.