Den, kdy začalo to vadit

Den, kdy začalo to vadit

Myslíš, že je to příběh let dávných minulých,
i přestože tisíce let minuly,
zjistíš, že je to stále příběh dneška,
jak člověk přemýšlí a co díky tomu zmešká.

V ráji, kde byls zcela sám sebou,
kde vnější i vnitřní obnažení nevadilo Bohu,
natož aby pohlo i s Tebou,
však léčkou záměrně člověk byl napálen
a co skryto zůstat mělo,
nešťastně bylo odhaleno.

Kdo byl ten hadí svůdce,
co hrát si chtěl na pravdy vůdce?
Ten, co mluvil a chytrostí svou rád se chlubil.
Nejen on, ale i lidé byli arumím
však oni si prý poradit s tím neumí.

Boží zákaz po svém jim upravím
a našeptám ho ženě, ta u pravidel nebyla,
snad podaří se v lstivém duchu,
by popřála mi svého sluchu.

Jakže stromu Poznání dobra a zla dotýkat a jísti z něj plody nesmíte
a pokud se tak stane, stíny smrti uzříte?
Ale kde že, jen oči se vám otevřou,
to vy ani nevíte.
Jen vyzkoušej, budete jak Hospodin,
uvidíš, že pravdu dím.

Žena ovšem není chtivá, neví, co znamená být jak Bůh,
ona volí dle jiného kritéria,
jí ovoce líbí se a probouzí se v ní touha jiná.

Zde spatřit můžeš rozdíl velký v podvojné podobě člověka,
jenž k sobě neodlučitělně patří a odlišnost je pranic neleká.
Vždyť oba jsou přec díla Boží a doplní se, když spolu tvoří.

A tak žena dává muži jíst,
on neptá se, je jí si zcela jist.
Co však najednou stane se,
když očima svět jinak vidí,
ne všechno se jim na nich líbí
a dokonce před sebou se už i stydí.

Co dříve nevadilo teď najednou neladí,
co kdysi chápáno bylo, nyní už je odradí.
Odpojeni od svého Zdroje,
vstupují ve všem hned do boje,
žijí ve lži a mnohé z ní vyvozují,
vnitřní rozkol je jejich tragédií.

V tomhle stavu není pro ně v ráji místo,
a tak opustit jej musí, je víc než jisto.
Trojí ortel vyřčen byl
nad hadem, ženou a mužem
zpečetěn jejich osudem.

Had potomky ženy zničen bude zcela,
muž chléb svůj dobývat musí v potu těla,
žena děti na svět v bolestech přivede
a jen díky Bohu člověk s Ním vztah zničit nesvede.

Vstup do Edenu střeží andělé s ohnivými pochodněmi,
pro člověka je určeno místo k žití v jiné zemi.
Jen ten, kdo tímto ohněm bez úhony projde,
v zahradě rajské nakonec s Bohem klidu dojde.

Závěrem dalo by se říct, že každým pochybením sám sobě uškodíš, aniž o tom vůbec víš....