Až zhasnou v sále

Soupiska s dlouhým výčtem pitomých dnů,
erb vyděděnců vrytý do betonu.
Do vínku trablů víc, než šlo by si přát,
v kolébce daroval ti sudiček řád.

R: Až budeš chtít dát vale, budu při tobě stát.
Až jednou zhasnou v sále, budu při tobě stát.
Až utáhne se smyčka, budu při tobě stát.
Až jednou zhasne svíčka, budu pro tebe plát.

PoR1: Kam se mi ztrácíš, jaká čeká tě pouť?
Kdy se mi vrátíš, dá se za tebou plout?

Výčitky s chabou sílou argumentů,
šikují zástupy svých regimentů.
Znamení ohně žárem vpáleno máš,
každý své břímě nese, kam ty ho dáš?

R: Až budeš chtít dát vale, budu při tobě stát...

PoR2: Jak stihnout říct ti, to co jsem měl a mám?
Jak zvládnout vše to, na co nestačím sám?

Proč někdo dává jen a jiný má brát,
kdo karty rozdal tak, že chce se až řvát?
Já půjdu s tebou, kam to dovolí sráz,
ve dvou se přece jenom klopýtá snáz.

R: Až budeš chtít dát vale, budu při tobě stát...