Až zhasnou v sále

Soupiska s dlouhým výčtem pitomých dnů,
erb vyděděnců vrytý do betonu.
Do vínku trablů víc, než šlo by si přát,
v kolébce daroval ti sudiček řád.

Výčitky s chabou sílou argumentů,
šikují zástup svého regimentu.
Znamení ohně žárem vpáleno máš,
každý své břímě nese, kam ty ho dáš?

R: Až budeš chtít dát vale, budu při tobě stát,
až jednou zhasnou v sále, budu při tobě stát,
až utáhne se smyčka, budu při tobě stát.
Až jednou zhasne svíčka, budu pro tebe plát.

Proč někdo dává jen a jiný má brát,
kdo karty rozdal tak, že chce se až řvát?
Já půjdu s tebou, kam to dovolí sráz,
ve dvou se přece jenom klopýtá snáz.

R: Až budeš chtít dát vale, budu při tobě stát...

Kam se mi ztrácíš, jaká čeká tě pouť?
Kdy se mi vrátíš, dá se za tebou plout?
Jak stihnout říct ti, to co jsem měl a mám?
Jak zvládnout vše to, na co nestačím sám?

R: Až budeš chtít dát vale, budu při tobě stát...