jo, jo... asi většina z nás to někdy cítila podobně... dobře jsi to uchopil, bez příkras a to mě baví
človiček: To asi nie, aj keď na filozofické úvahy teraz nie som vôbec nastavená. Každopádne nie každá smrť je otázkou absolútnej kauzality. Ťažko povedať, kedy viac bolí (okolie, resp.pozostalých, všakže.) Ďakujem za zastavenie.
Včera jsem mluvil s hlavou, říkám: Nejsi blbá, řekni mi co potřebuješ a já ti to seženu a Ona na to. Citron ráno, řepu v poledne a jablečný ocet do vody. A k duši: Mlčení je Božím slovem, mluvení jen špatným překladem.
Brigita: Na dně duše mám vždy vtipnou trampolínu na který si zalítám.
Dcera si pořídila silnou motorku. Kdysi jsme spolu v trysku slítly z koně. Teď trnu běsem ale věřím jí. Neříká Nám kdy a kam jede. Je smrt jen potřebnou zkušeností?? V koloběhu žití?
Dandy: Nebylo to tak dramatický, dokonce diváky jsem si přimyslel. Báseň mě napadla když jsem si uvědomil, že by to z cesty mohlo tak vypadat. Dobře jsem se tím pobavil.
Strach: Ale keď ona...!!!!!!!! :( Ja viem, že máš pravdu. Ďakujem.
Dark Alchemist: děkuji. Asi je jasné, že mám rád Kryla. Jeste jednou díky
Nesmis se trapit cizim rozhodnutim, kazdy mame svou svobodnou vuli (bohuzel - ja bych to zakazal). Kazdy zodpovida hlavne sam za sebe. Nikdo nemuze dokonale spasit svet.
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Mirca [17], Alex Helly [14], elisza [12], Sagiesis [10], raznaja [10], Snílek [10], grajer_ [9], Jan Pokštefl [1]» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?

