Moc pěkné.

Ano, tohle potřebujem všichni..

Lotka: Děkuji

.

Homér: To je přesně to, co je čímdál větší kumšt najít. A jedině pěšky, jak píšeš. Z auta to brzy nepůjde vůbec. Já se vrátil teďka z plavby - ukázali jsme malému velký svět s nekonečnou linií moře na kterém široko daleko nic není, svět kde se mluví jinak, jí jinak, myslí jinak - ale proč musí být všude tolik lidí? Mraky lidí. Hejna lidí. Je čas navštívit svou poustevnu v Kysucách. Tam lidi nehrozí. A musí se tam pěšky, bo teď když je sníh, se tam autem člověk nedostane. Někdy se zastav.

Měj se.

Singularis: druhou větu jsem spojil s třetí, čímž se eliminovalo jedno opakování a jsou teď od sebe dál. Mám rád opakování, ale zároveň se jich lehce děsím. Čas od času to s nimi přeženu. Proto pak někde hledám zpětnou vazbu. Druhá věta byla příliš krátká, aby to fungovalo se zbytkem.

Singularis: Neu: Jakékoliv další vysvětlování mi přijde zbytečné. Vše důležité bylo řečeno. I když je pravda, že jsem to vyjmul z většího celku podobných básní v proze.

Singularis: Neu: Je to o mlčení Boha, které je mnohem horší zkouškou než utrpení Joba. Najednou musíme zůstat věrní dobru kvůli dobru, bez nároku na odměnu či význam. To je hrozné a krásné zároveň, jelikož jen tak můžeme být skutečně dobrotiví, aniž by to byl pouhý obchod o ráj. Báseň to plně není, ale kategorie poezie v proze jsem tu nenašel. Za opakováním Anděl děsu si stojím, třebaže chápu výtku.

puero: Ty kráso, vyrazili jsme do Brandýsa nad Labem na pět dní, dnes jsme došli do Kostelce nad Labem, to je fakt jinej Svět. A za Penny v Brandýse, to je lidskej hnus, za kterej se nemusí stydět ani favela v Sao Paulu. Ale musíš chodit pěšky a žádný z tvých doporučených přístrojů není zapotřebí. Max ten mobil na mapy a ani to jsme v Laosu ani v Patagonii neměli. Nechápu lidi, co sedí doma, toť vše. Měj se.

Pěkné

Díky. Myslel jsem si to..

Ještě budeš potřebovat komín, nezapomeň.

Cestuj Michale, cestuj. A na cesty si vem lékárničku, všechny léky, tlakoměr, defibrilátor, dializační přístroj, kapesní CT a RTG, do mobilu si nahrej svou zdravotní dokumentaci, jodové injekce, adrenalinové injekce, svůj bažant a tradá!!

Život je barevný rváč.

Mno,..... to je výstižné.
To podepíšu.

Podobný pocit mívám taky. A lepší to nebude. Na každé zastávce se ale vystoupit nedá, vlak kterým jedem, jede jen dopředu a nás by mělo uklidnit, že jsme aspoň projeli kolem. A snad je v tom i ten hlavní omyl a zrada a příčina sladkobolu, že se z okna díváme dozadu a ne na zastávky, které jsou před námi. Že méně plánujeme a malujeme si budoucnost, než propočítáváme, co jsme nestihli. A to přitom jen stačí kolikrát otočit hlavu správným směrem. Hmm, zřejmě s tím člověk nic nenadělá, je-li už jednou melancholikem. Taky to dítě v nás, které svého času den za dnem nacházelo nové a nové horizonty, kde je? Je tu pořád. Někde. Nebo zůstalo tam vzadu, osamocené a ztracené a my se snažíme na něj zapomenout, protože dětství je jedna z nejbolestivějších výčitek dospělého člověka?

Miňko: Skladbu tvoří Dark přes Suno. Autory textu jsme já a Dark. Zazpívat bych to zvládla asi také :-)

Sympatická miniatura s dobrou myšlenkou. Myslím, že to, když člověka okolnosti nezlomí, ale ohnou, je spíš remíza než vítězství.

Jako báseň mi to nezní (ale moc se v tom nevyznám). Připadne mi, že to, že se tam tolikrát opakuje „Anděl děsu“, nezní moc dobře, ale nedokážu říci proč. A souhlasím s Neu, že tomu není bez dalšího vysvětlení či kontextu rozumět.

Smutná reaĺyta dneška.
Jo na kouření umirají i bezva kamarádi .
Co dodat.

Moc hezká slova, vyskočila na mě, asi že narozeninová