Pokračování Průzkumu ticha, tentokrát o východu slunce. Příště bude možná zátiší s lavičkou. (Fotografie tentokrát bohužel není má vlastní.)

Co že to člověk vlastně k životu potřebuje? Lásku, pivo a wifi zdarma?

Tentokrát trocha sociopatie a železniční přejezd. (Na zátiší s lavičkou není vhodné roční období.)

rovněž povídky/symbolické

Lidi jsou jenom pijavice, parazitující na moji jedinečnosti. Death

z připravované novely Konec lesa, žánr této části je předmluva nebo upoutávka

Posadila se naproti mě, také za plexisklo, akorát proti směru jízdy...

Další poklad ze šuplíku - nedopsaná road movie odehrávající se za velkého sucha. Asi ji nedopíšu, protože už nevím, jak to mělo skončit.

Starší povídka.

Tak tahle už je s happyendem, i když jak se to vezme :-).

Nejvíc bolí ztráta něčeho, co jsme nikdy neměli.

Hledání sebe sama po záchodcích kdesi vprostřed pivní pěny pokrytecké normálnosti

jediná sranda co má cenu, je riskovat na hraně, vlastní koule...

Teď už jen zbývá začít Svobodně dejchat Svobodně myslet Svobodně mrdat.

Zdeněk a Jitka zažili přerod zrady ve vzájemné pochopení a rozpadlého heterosexuálního vztahu v poklidné přátelství. A zvládli to v jednom telefonním rozhovoru. (Povídka ve formě scénáře, na rozhraní realismu a naturalismu.)